Uplynuly dva roky od porážky teroristické organizace Islámský stát (IS) v Sýrii. Džihádisté sice ztratili souvislé území, jejich ideologie ale stále přežívá v přeplněných táborech a vězeních na severovýchodě země. Oblast je pod nadvládou kurdských sil. Po pádu samozvaného chalífátu se v tamních zařízeních nachází více než šedesát tisíc lidí. Velkou většinu z nich tvoří ženy a děti.
Dvanáct tisíc z obyvatel táborů pochází odjinud než ze Sýrie a Iráku. Žijí nejen v chaosu, řada organizací včetně OSN mluví o porušování mezinárodního práva a vyzývá domovské státy k repatriacím. „Pokud to státy myslí vážně s bojem proti skupinám jako IS, musí přistoupit k řešení této krize,“ tvrdí Letta Taylerová z nevládní organizace Human Rights Watch.
Mnoho zemí se ale k repatriacím nemá. Místo toho citují bezpečnostní rizika, právní aspekty nebo odpor veřejnosti. Podle OSN do zemí původu zamířilo zatím jen čtrnáct set lidí. Z toho dvanáct set převzala jen čtveřice zemí: Rusko, Kazachstán, Uzbekistán a Kosovo.
V kurdských věznicích a táborech přetrvává nedostatek vody, jídla a léků. Množí se také případy násilí páchaného na lidech, kteří s extremisty nechtějí mít nic společného. „Zavádějí právo šaría, mají vlastní policii. Vše z iniciativy matek, které lijí extremistickou ideologii do svých dětí a mladých lidí,“ popisuje mluvčí kurdských sil Kino Gabriel.
Jednou z postižených je i sedmnáctiletá Mona, jež se zotavuje ze střelných zranění. Utrpěla je poté, co svou matku, která sympatizovala s IS a provdala ji jako dítě za jednoho z džihádistů, nahlásila úřadům. „Zasáhly mě čtyři kulky do břicha a do nohy. Nikdo jiný než IS to být nemohl. Matka mi jednou hrozila, že je na mě pošle, aby mě zastřelili,“ popisuje Mona.
