Stranou světové pozornosti v Africe nejspíš končí jedna mimořádně krvavá občanská válka. Znepřátelené kmeny, které bojovaly o dominanci v nejmladším státě světa Jižním Súdánu, se dohodly na společné vládě. Konflikt si vyžádal skoro 400 tisíc obětí a poznamenal miliony dalších včetně tisíců dětí, které na frontu násilně odvlekly obě strany.
Někdejší spolubojovníci, později úhlavní nepřátelé, jsou dnes opět spojenci. Prezident Salva Kiir a jeho sok Riek Machar slibují mír. „Dohodli jsme se na vládě národní jednoty. Byť máme ještě řadu problémů k vyřešení,“ říká první. „Prezident vyšel vstříc našim požadavkům, a my proto souhlasili se vstupem do vlády,“ dodává druhý.
Bratrovražedná kmenová válka úplně rozvrátila stát, který se sám v roce 2011 zrodil ve výhni konfliktu za odtržení od mateřského Súdánu. Hluboké šrámy jsou vidět po celé rozloze 620 tisíc kilometrů čtverečních, tedy asi osminásobku Česka. Polovina z jedenácti milionů obyvatel čelí dennodenně nedostatku potravin.
Pro mír je teď klíčové zapojení bývalých povstalců do řad jejich nedávných nepřátel z vládní armády. A obě strany se narychlo zbavují svých dětských vojáků.
Anna a Christian
Jednou z nich je Anna. Povstalci ji odvlekli, když byla na cestě do školy. Bylo jí třináct. Dnes má dítě s neznámým otcem. „Bili jsme lidi, mučili je a kradli jejich majetek. Když nám nařídili někoho zabít, museli jsme to udělat. Kdo odmítl, toho mučili nebo zabili. Pro děvčata to bylo moc těžké, protože nás používali jako manželky,“ popisuje svou zkušenost.
Na rozdíl od mnoha jiných měla štěstí aspoň teď. Dostala se do rehabilitačního centra humanitární agentury Evropské unie. „Jsou tu dva miliony dětí, které úplně přišly o školu. Snažíme se zabránit vzniku ztracené generace. Musíme jim poskytnout aspoň základní vzdělání,“ vysvětluje představitel unijní agentury Mathias Eick.
Do centra se dostal i Christian. Také jeho s bratrem odvlekli na frontovou linii, když mu bylo pouhých třináct let. „Bylo těžké sehnat jídlo. Museli jsme útočit na lidi. Velitelé nám nařizovali dělat zlé věci. Jako někoho zabít. Pokud jsi to odmítl, zabili tě. Byli jsme tam s bratrem. Zabili ho,“ vzpomíná.
Anna i Christian procházejí tříletou psychologickou kúrou. V centru se taky vyučí, aby se mohli zapojit do normálního života. Pokud se najdou peníze. „Využívali jsme i náhradní zdroje. Pokud nepřijdou nové, budeme to muset zavřít. Nejen tady, ale celý program. Když se mír udrží, přijdou další děti,“ varuje Hélene Sandbu Ryengová z UNICEF.
Jižní Súdán není jedinou zemí, která se potýká s problémem dětských vojáků. UNICEF odhaduje, že od Filipín přes Irák a Afriku po Kolumbii je těch současných i bývalých na tři sta tisíc. Ve většině případů bez pomoci a s hlubokými duševními traumaty.
