Japonsko zarmoutila smrt muže, který ztělesňoval úsilí o návrat občanů unesených do Severní Koreje. Mohou jich být až stovky. KLDR je potřebovala, aby učili její špiony jazyk a zvyky. Šigeru Jokota celý život čekal, až mu Pchjongjang vrátí dceru zmizelou v 70. letech.
Dceru už neuvidí. Zemřel Japonec, který zasvětil život návratu lidí unesených do KLDR
Události: Japonci unesení do KLDR (zdroj: ČT24)
Megumi Jokotaová se stala symbolem japonských občanů unesených do Severní Koreje. Zmizela cestou ze školy v roce 1977, když jí bylo třináct let. Pravda vyšla najevo až o dvacet let později po výslechu severokorejského špiona.
„Nevíme, proč si ji vybrali. Unášeli specialisty – zdravotní sestry, inženýry, tiskaře, aby vyráběli falešné bankovky. Lidi bez rodin, kterým kradli identitu pro špionáž v Japonsku. Megumi možná něco viděla,“ přemýšlí mladší bratr unesené dívky Takuja Jokota, který dnes vede Asociaci rodin obětí unesených Severní Koreou.
Japonské vládě se podařilo potvrdit 17 případů, ale ve skutečnosti jich mohou být stovky. V roce 2002 se pět unesených vrátilo domů poté, co se japonský premiér setkal v Pchjongjangu s tehdejším vůdcem Kim Čong-ilem.
KLDR tehdy oznámila, že Jokotaová v 90. letech spáchala sebevraždu. „Tvrdí, že zbylých osm lidí zemřelo a čtyři nikdy nevstoupili do země. Předali ostatky paní Megumi, ale testy DNA ukázaly, že patří někomu jinému, dokonce více lidem. Případ proto nepovažujeme za uzavřený,“ říká šéf vládního Úřadu pro záležitosti unesených občanů Akio Nišizumi.
Jokotaovi nikdy nevěřili tvrzení o sebevraždě. „Mají důvod, aby nikdy nenechali sestru odejít. Tvrdí, že spáchala sebevraždu, protože nechtějí rozkrýt svoji špionážní síť. Přiznali únos, ale lžou o její smrti,“ je přesvědčený Takuja Jokota.