Velká Británie má opustit Evropskou unii na konci října. Pokud se do té doby nepodaří dosáhnout dohody a na obou stranách ji schválit, nastane pravděpodobně varianta takzvaného tvrdého brexitu. Hlavní – a zásadní – spor se stále vede ohledně budoucí podoby hranice mezi Irskem a britským Severním Irskem.
Brexit se zastavil na irské hranici. A ustoupit zatím nechce ani Londýn, ani Brusel
Velikonoční či velkopáteční dohoda z roku 1998 uklidnila po třiceti letech násilností situaci v Severním Irsku a kromě jiných věcí vedla k tomu, že hranice mezi Irskou republikou a Severním Irskem je v zásadě neviditelná. Lidé i zboží se přes ni od té doby pohybují zcela volně.
Londýn i EU si daly za cíl tento příznivý stav udržet i nadále. Na tom, jak to zajistit, ovšem stále shoda není.
Snahou je, aby po brexitu na hraniční čáře nevznikly nové budovy a hraniční přechody, neobjevily se tam hlídky a celníci a trval co nejhladší pohyb lidí i zboží. Mnozí se obávají, že by přítomnost pohraničníků znovu rozdmýchala sektářské násilí.
Dva základní principy proti sobě
Zachování „nulové“ hranice je však složité v situaci, kdy se fakticky stává vnější hranicí EU a Spojené království zároveň hodlá odejít z jednotného trhu i samo určovat své standardy pro zboží a svou obchodní politiku (svá cla). To byl ostatně jeden z deklarovaných cílů brexitu.
Ve snaze posunout jednání z mrtvého bodu byla už koncem roku 2017 domluvena „pojistka“ – navržená evropskými vyjednavači – která bude platit, pokud Londýn nevymyslí a nenavrhne lepší řešení.
V praxi pojistka znamená, že by Severní Irsko ve všech klíčových aspektech zůstalo v evropské celní unii, celní hranice by se tak posunula do moře mezi Irskem a Britskými ostrovy. Už vláda bývalé premiérky Theresy Mayové odmítala, aby pro britské Severní Irsko, které má 1,8 milionu obyvatel, platil jiný celní režim než pro ostatní britské území. Argumentovala, že by tím došlo k rozdělení uvnitř Spojeného království, což je ústavně nepřijatelné.
Mezi Irsky stále stojí budka, kterou využívali celníci
Londýn a Brusel si vzájemně navrhují a odmítají nápady na posun celních kontrol mimo hranici, třeba do přístavů, na udržení britských standardů na úrovni těch evropských, aby kontroly výrobků, potravin či zvířat, které irskou hranici překračují, nebyly nutné, či na to, že by Británie za EU vybírala její cla.
Britové zatím nepředložili žádný návrh k takzvaným regulatorním kontrolám pro zboží. U celního uspořádání zase požadují, aby se vztahovalo na celé území Spojeného království.
Naopak EU říká, že řešení musí být specifické právě a jen pro situaci Severního Irska, a kdyby platilo pro celé britské území, šlo by o porušení integrity a pravidel EU.
Situace je o to složitější, že v Severním Irsku již řadu měsíců není funkční vláda. Koaliční kabinet unionistů a zastánců sjednoceného Irska se rozpadl už v lednu 2017. K jeho obnovení nepomohly ani předčasné volby, ani další jednání. Sinn Féinn a DUP nedokázaly překonat rozpory mimo jiné právě kolem plánovaného odchodu Británie z Evropské unie.
Irskou pojistku podporuje irský premiér Leo Varadkar, podle něhož má Irsko v této otázce „naprostou podporu“ všech zbývajících šestadvaceti členských zemí EU.
Předsedkyně severoirské republikánské strany Sinn Féin Mary Lou McDonaldová například řekla, že pokud dojde k brexitu bez dohody, mělo by se v Severním Irsku konat referendum o jeho případném sjednocení s Irskou republikou. Šéfka severoirské Demokratické unionistické strany (DUP), která podporuje britskou vládu Borise Johnsona, Arlene Fosterová, pojistku v brexitové dohodě odmítá.
Johnson: Pojistka musí být odstraněna, škrtnuta
Premiér Johnson v dopise předsedovi Evropské rady Donaldu Tuskovi mimo jiné uvedl, že irská pojistka v dohodě nesmí být. „Musí být odstraněna, musí být škrtnuta. Pokud to bude možné, jsem si jistý, že můžeme společně dosáhnout pokroku,“ tvrdí Johnson, podle něhož je toto opatření pro suverénní a demokratickou zemi, jako je Británie, nepřijatelné, protože mu neumožňuje vlastní rozhodování.
Šéfka německé vlády Angela Merkelová však odmítá, aby se pojistka rušila do doby, než bude vyjednaná podoba budoucích vztahů sedmadvacítky a Británie. „Říkali jsme, že řešení pravděpodobně najdeme v příštích dvou letech, ale možná ho půjde nalézt už v příštích třiceti dnech. Proč ne?“ prohlásila Merkelová.
Johnson žádné konkrétní návrhy s výjimkou možnosti „elektronických kontrol“ nezmínil.
Vyřeší spor „alternativní ujednání“?
Letos v březnu se tehdejší britská premiérka Theresa Mayová dohodla s dosluhujícím předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem na „právně závazném“ dodatku, podle něhož budou Brusel i Londýn usilovně pracovat na „alternativních ujednáních“, jež mají zabránit tomu, aby pojistka musela na konci přechodného období v prosinci 2020 vstoupit v platnost.
Podle Mayové by měl doplněk umožnit Londýnu přesunout spor s EU před nezávislý rozhodčí panel, pokud by evropský blok nutil Británii k setrvání v tomto režimu. Všechny další záležitosti by se ale řešily před unijními soudy. Pokud by však Británie spor s EU v arbitráži prohrála, znamenalo by to, že z pojistky nemůže vystoupit.