Rošáda na ruském ministerstvu obrany, v jehož čele nahradí Andrej Bělousov kritizovaného Sergeje Šojgua, který bude nově zastávat funkci tajemníka Bezpečnostní rady, opět připomněla důležitost nejvyššího poradního orgánu vládce Kremlu Vladimira Putina. Analytici z amerického Institutu pro studium války (ISW) uvádějí, že tato změna odpovídá zvyklosti vládce Kremlu přesouvat klíčové činitele do okrajových rolí v rámci bezpečnostního aparátu místo toho, aby je odvolal. Taková změna bude podle nich pro Šojgua méně ponižující. Kam se přesune dosavadní šéf tohoto poradního orgánu Nikolaj Patrušev, je zatím nejasné.
Bezpečnostní rada Ruska je místem, kam Putin „uklízí“ ministry a další klíčové činitele
Bezpečnostní rada (Rada bezpečnosti Ruské federace) je autonomním prvkem širší ruské prezidentské administrativy. Má formální i neformální role a také značný vliv – od roku 2008 zejména kvůli důvěře, kterou Putin vkládal právě do rukou svého mocného spojence Patruševa. Rada však nemá přímou pravomoc nad bezpečnostními agenturami či ministerstvy a často je spíše jen zprostředkovatelem konsensu.
Byla založena v roce 1992 jako nástupce Sovětské bezpečnostní rady. Podle článku jedna prezidentského dekretu z 6. května 2011 „O Bezpečnostní radě Ruské federace“ je ústavním poradním orgánem, který připravuje podklady pro rozhodnutí prezidenta Ruské federace v otázkách bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti a podobně.
Formálně jde o ředitelství prezidentské administrativy a skládá se ze stálých členů, kteří jsou z moci úřední jmenováni hlavou státu. Šéf Bezpečnostní rady, jenž je také jmenován šéfem Kremlu a je mu přímo podřízen, řídí její každodenní agendu. Zároveň ale i řadu stálých výborů, které se zabývají rozličnými otázkami – od ekologické bezpečnosti až po záležitosti Společenství nezávislých států.
„Na první pohled by se dalo říct, že Bezpečnostní rada je takové odkladiště lidí, které už Putin nepotřebuje v těch původních funkcích, ale zároveň se jich nechce zbavovat úplně, protože si nepotřebuje dělat nepřátele tím, že je vyhodí ze svého okruhu,“ vysvětlila v rozhovoru pro ČT redaktorka Deníku N Petra Procházková.
8 minut
Redaktorka Deníku N Procházková o konci ruského ministra obrany Šojgua
Analytik a profesor na Chicagské univerzitě Konstantin Sonin na sociální síti X poznamenal, že změny ilustrují myšlení Kremlu. „Věci nejdou podle Putinova plánu, bude ale donekonečna střídat tutéž malou skupinu loajálních. Putin se vždy bál přivést nové lidi na vysoké pozice,“ míní Sonin.
Ruský vůdce oznámil změny v čele resortu obrany a Bezpečnostní rady v neděli, ostatní ministři nebo šéfové tajných služeb ve svých funkcích zůstávají.
Patruševova moc na vzestupu
Co bude s Patruševem, který je označován za Putinova spojence, možného nástupce a zastánce tvrdé linie, zatím není jasné. Někteří analytici se domnívají, že pro něho Kreml vytvoří novou pozici. „Mohl by být jmenován šéfem prezidentské administrativy nebo by pro něj mohl být vytvořen zcela nový post – šéfa konglomerátu zpravodajských služeb nebo něco podobného,“ řekl listu Novaja gazeta politolog Fjodor Krašeninnikov.
Přestože Bezpečnostní rada nemá přímou pravomoc nad bezpečnostními agenturami či ministerstvy, stala se za panování Patruševa jednou z nejmocnějších institucí v Rusku. Patrušev se dle informací serveru The Spectator nezodpovídal nikomu jinému než samotnému Putinovi.
„Víme, že Patrušev sehrál klíčovou roli v rozhodnutí zabrat a poté anektovat Krym v roce 2014 a také při invazi na Ukrajinu v roce 2022. Během těch osmi let jeho autorita neustále rostla, od předloňského února v souvislosti s válečným konfliktem extrémně,“ napsal The Spectatror s tím, že má Patrušev v zahraniční politice důležitější roli než ministr zahraničí Sergej Lavrov.
Patrušev je dle zmíněného serveru neúprosným a nelítostným obhájcem války na Ukrajině. „Ve skutečnosti je ještě tvrdší než jeho blízký přítel Putin,“ píše portál.
Patrušev se narodil 11. července 1951 v Leningradu (dnešní Petrohrad – pozn. autora) a vyrůstal v době vrcholící studené války. Po studiu fyziky, matematiky a strojírenství se v roce 1974 zapsal do sovětské tajné služby KGB. Následující rok vstoupil do kontrarozvědky Leningradské oblasti, kde se poprvé setkal s Putinem. Jejich životní cesty se rozešly poté, co byl Patrušev povýšen a Putin převelen do Drážďan ve východním Německu.
Po rozpadu Sovětského svazu se ale Putin do Leningradu vrátil, zatímco jeho bývalý soudruh se stal šéfem kontrarozvědky Federální služby bezpečnosti (FSB), která na KGB navazovala. V roce 1998 se Patrušev a Putin znovu sešli v Kremlu jako zástupci vedoucího administrativy prezidenta Borise Jelcina. V té době byl o rok starší Patrušev v pomyslné hierarchii výše, ale Putin měl blíže k Jelcinovi, a i proto byl odměněn kýženou funkcí šéfa FSB.
Mezitím byl Patrušev jmenován šéfem oddělení ekonomické bezpečnosti FSB. Byl také Putinovým zástupcem a od dubna 1999 vytvořili nerozlučné partnerství navzdory odlišným osobním charakteristikám. Oba ale dle serveru The Spectator sdílí intenzivní nepřátelství vůči Spojeným státům a spiklenecký pohled na svět.
Putinova klasická strategie
Jejich další vzájemná spolupráce je prozatím zahalena tajemstvím. „V Kremlu bylo řečeno, že nějakou funkci dostane, ale já bych připomněla i takovou perličku, která je typická pro Putinův režim. On už totiž dal moc pěknou funkci synovi Patruševa, jenž se stal vicepremiérem vlády, takže rodina Patruševů je tímto takříkajíc zajištěna. Opět to svědčí o tom, že si Putin nechce dělat nepřátele a že od sebe nechce vlivné klany odstrčit. Rošády provádí tak, aby je udržel v rovnováze a aby dosáhl vyšších cílů,“ upozornila redaktorka Procházková.
Sergej Markov, politický analytik napojený na Kreml, v rozhovoru pro The Washington Post konstatoval toto: „Nikdo neví, co se s Patruševem děje. Proslýchá se, že by mohl být jmenován šéfem prezidentské administrativy, ale možná byl i vyhozen za překročení svých kompetencí.“ Markov dodal, že stěžejní roli může hrát také Patruševův vysoký věk (je mu dvaasedmdesát) a zdravotní stav.
