Když Suezský průplav 23. března zablokovala kontejnerová loď o velikosti mrakodrapu, po Abdalláhu Abdalgavádovi jako jediném řidiči rypadla v blízkém okolí se sháněl jeho nadřízený. V tu chvíli ještě osmadvacetiletý muž netušil, že ho čeká několik dní, kdy bude pracovat téměř bez přestávky i 21 hodin denně. Abdalgavád, který svou obětavou prací významně přispěl k obnovení dopravy v Suezském průplavu, stále čeká na proplacení přesčasů, sdělil serveru Business Insider.
Přestože uvolnění lodi Ever Given bylo mezinárodní akcí, k níž bylo zapotřebí množství nástrojů a prostředků, Abdalgavád a jeho rypadlo sehráli klíčovou úlohu. Snímky bagru, vyhlížejícího miniaturně v porovnání s kolosální lodí, daly podnět mnoha memům a internetovým vtipům.
Z kabiny ale celá situace vypadala mnohem méně zábavně. Abdalgavád, který jezdí s rypadlem od vysoké školy, se obával, že by se loď mohla vychýlit ze své stabilizované polohy a bagr zavalit. „Kdyby se naklonila na stranu, tak by to byl konec můj i bagru,“ vysvětlil.
O něco později dorazily na místo další dva bagry, ale jejich řidiči měli strach dát se do práce, kterou vykonával Abdalgavád. Místo toho se pustili do odklízení vykopané zeminy. Chvílemi Abdalgavád dostával signál vysílačkou, aby se s bagrem stáhl, zatímco se remorkéry snažily uvízlé plavidlo odtáhnout. „Ale než jsem se dostal do hloubky pěti šesti metrů, tak to bylo úplně bez šance,“ upřesnil bagrista.
Krátký odpočinek
Abdalgavád a jeho kolegové během krátkých pauz odpočívali v nedalekých domcích, využívaných jinak pracovníky pohraniční stráže. Většinou spali jen tři hodiny denně, jednou dokonce jen jednu hodinu.
Když se pak k neúnavnému řidiči bagru dostaly memy reagující na situaci v Suezském průplavu, začal mít pocit, že si z toho všichni dělají jen legraci. To byla podle jeho slov chvíle, kdy se rozhodl, že to zvládne. Ve čtvrtek 25. března přijelo na místo plovoucí rypadlo s názvem Mašhúr.
Úkolem Abdalgaváda bylo odstranit kameny a písek zpod přídě lodi, zatímco Mašhúr uvolňoval naplaveniny ze dna kanálu. Společným úsilím se nakonec podařilo uvázlého obra 29. března uvolnit. Bagrista i jeho kolegové v tu chvíli padali únavou. Když ale Abdalgavád viděl, jak loď odplouvá, cítil obrovský pocit zadostiučinění.
Lituje však, že pozvání na děkovný ceremoniál pro ty, kdo přispěli k vyprošťování lodi, dostal jen hodinu před zahájením, a nemohl se ho tak zúčastnit. „Lidé ze správy Suezského kanálu se poplácávali po zádech, jakou skvělou práci odvedli. Ale bez řidiče rypadla by tam ta loď ještě byla,“ uzavřel Abdalgavád.
