Ve vesnici na východě Ukrajiny žilo před válkou na 850 lidí. Loni v ní ale pět týdnů probíhaly krvavé boje. Z celé vesnice nezůstal ušetřen jediný dům. Poničený je i památník rudoarmějcům, kteří z oblasti před osmdesáti lety vyhnali nacisty.
V místech, kudy prošla fronta, je obrovské množství nevybuchlé munice i na nenápadných místech. Pyrotechnici odhadují, že odminování oblasti bude trvat desítky let, přesto se sem vracejí první rodiny. Jen paní Tamila s manželem ale pravidelně zůstávají i přes noc. Ostatní se vracejí do pronajatých bytů v blízkém Izjumu.
Tamila s manželem sami vesnici odminovávají. „Chceme žít alespoň trochu jako dřív. Nikdo jiný se o nás nepostará,“ říká žena. Před válkou měli velké hospodářství. Nezůstalo z něj nic. Krávu s teletem našli v troskách vesnice. V jejich ulici jsou v trávě nejméně dvě protitankové miny.
Na poli za křižovatkou leží už rok ostatky mrtvého ruského vojáka. „Vůbec nevím, o koho jde. Jen jsme tady našli tělo,“ prohlašuje majitel louky Ruslan. Hlava leží deset metrů od těla. Vše je uprostřed minového pole, tudíž vyzvednout a pohřbít mrtvého je příliš nebezpečné. Nevybuchlé munice je všude tolik, že se pyrotechnici do čištění vesnice vůbec nepustili, což paní Tamilu dohání k slzám.
Kráter po ruské pumě
„Žádáme, aby nám odminovali alespoň zahrady, ať si můžeme vypěstovat zeleninu. Nic víc nechceme. Teď nepotřebujeme celá pole. To nemá smysl. Máme šest hektarů, ale ty počkají po konci války. Jestli se ho dožijeme,“ říká Tamila.
Nedaleko domu jsou poházené vedle obřího kráteru reaktivní granáty, pěchotní miny a řízené protitankové střely. Ukrajinská armáda tu měla základnu, kterou zasáhlo ruské letectvo. „Zemřelo tady mnoho našich mužů. A právě sem dopadla ruská letecká puma. Šlo o jednu z nejsilnějších, jaké vůbec byly proti Ukrajině použity,“ popisuje ukrajinský voják Vasil.
Kvůli všudypřítomnému nebezpečí se objevily návrhy na odkoupení pozemků a uzavření území o ploše desítek čtverečních kilometrů. Paní Tamile se to ale nelíbí. Svoji půdu nechce opustit za žádnou cenu.
