Arménie požádala Evropskou unii (EU) o pomoc se zvládáním přílivu uprchlíků z Náhorního Karabachu, uvedl v sobotu podle agentury Reuters úřad italské premiérky. Počet běženců z oblasti, kterou minulý týden po bleskové ofenzivě ovládl Ázerbájdžán, už překročil sto tisíc, tedy téměř všechny její obyvatele.
Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) oznámil, že počet Arménů, kteří uprchli z Náhorního Karabachu do Arménie, už překročil hranici sta tisíc. Před ázerbájdžánskou bleskovou operací z minulého týdne v oblasti žilo odhadem 120 tisíc lidí.
Úřad italské premiérky Giorgii Meloniové v sobotu uvedl, že Jerevan požádal EU o poskytnutí dočasných přístřešků a zdravotnického materiálu. Řím podle premiérčiny kanceláře pracuje na stabilizaci regionu.
EU tento týden oznámila, že zvýší humanitární fond pro obyvatele Náhorního Karabachu na pět milionů eur (122 milionů Kč). Pomoc má být distribuována prostřednictvím Červeného kříže. Z Francie v pátek večer přiletěl do Jerevanu letoun s pěti tunami humanitární pomoci, uvedla agentura Armenpress. Pomoc se zvládáním uprchlické vlny slíbila už dříve řada dalších zemí.
Arméni začali z Náhorního Karabachu prchat, když Ázerbájdžán podnikl v tomto hornatém regionu vojenskou operaci s cílem převzít nad ním kontrolu. Nedlouho poté ázerbájdžánské jednotky prolomily obranné pozice arménských separatistů, karabašské úřady následně kapitulovaly. Arménští obyvatelé Karabachu utíkají kvůli strachu z pronásledování a etnických čistek navzdory prohlášením z Baku, které slibuje respektovat jejich práva.
Odborníci: Exodus z Karabachu je zločin
Situace v regionu se stále vyvíjí bez nedostatku nezávislých zpráv. I bez ohledu na tento fakt odpovídá tento exodus podle několika mezinárodních odborníků právní definici válečného zločinu deportace nebo násilného přesunu, či dokonce splňuje podmínky zločinu proti lidskosti, píše agentura Reuters.
V zakládacích dokumentech Mezinárodního trestního soudu (ICC) se uvádí, že pokud jde o násilný přesun nebo deportaci, pojem „násilný“ se neomezuje na fyzickou sílu, ale může zahrnovat i hrozbu násilí nebo nátlaku, například kvůli strachu z násilí, výhrůžek, zadržování, psychického útlaku nebo zneužití moci, popřípadě využívání takzvaně nátlakového prostředí.
Takové „nátlakové prostředí“ bylo v případě Náhorního Karabachu vytvořeno před nedávnou ofenzivou tím, že Ázerbájdžán bránil v dodávkách základních surovin, míní Priya Pillaiová, zabývající se mezinárodním právem, a Melanie O'Brienová, prezidentka Mezinárodní asociace vědců zabývajících se genocidou.
Odkazují se na to, že Ázerbájdžán se díky územním ziskům po válce v roce 2020 dostal do pozice, kdy mohl blokovat přísun potravin, pohonných hmot a léků do horské enklávy přes Lačinský koridor, jedinou pozemní spojnici mezi Arménii a Karabachem.
„Takže strach/obavy obyvatelstva – v důsledku nátlakového prostředí vytvořeného několikaměsíční blokádou a nedávným ozbrojeným útokem – by splňovaly práh tohoto trestného činu,“ uvedla Pillaiová. Dodala, že pokud by to bylo považováno za součást rozsáhlého útoku, jednalo by se o zločin proti lidskosti.
Podle O'Brienové blokáda – která byla podle Baku nutná, aby se zabránilo pašování zbraní – byla ve skutečnosti začátkem genocidy, protože byla prováděna s cílem „záměrně vyvolat životní podmínky, jejichž cílem je fyzická likvidace cílové skupiny“.
Bývalý prokurátor ICC hovoří o genocidě
S O'Brienovou souhlasí bývalý hlavní prokurátor ICC Luis Moreno Ocampo, který řekl, že genocida nevyžaduje hromadné zabíjení. „Pro mě je to samozřejmě genocida,“ uvedl. Neexistuje však rychlá cesta k trestnímu stíhání, protože ani Arménie, ani Ázerbájdžán se k ICC nepřipojily.
Lemkinův institut pro prevenci genocidy 5. září – několik dní před ázerbájdžánskou ofenzivou – varoval před možnými hrozivými důsledky ázerbájdžánského vojenského útoku. „Téměř jistě by to vedlo k nucenému vysídlení Arménů z Arcachu (arménský název pro Náhorní Karabach) a rozsáhlému páchání genocidních zvěrstev, odrážejících ty spáchané během druhé války o Náhorní Karabach v roce 2020,“ uvedl think-tank.
Baku provinění vůči arménským obyvatelům Karabachu popírá. „Někdy v mezinárodním tisku (…) nacházíme určité metafory, že dochází k etnickým čistkám nebo že Ázerbájdžán páchá genocidu (…) Na místě nebyla ověřena žádná skutečnost o jakémkoliv druhu násilí na místních civilistech,“ řekl poradce ázerbájdžánského prezidenta Hikmet Hadžijev.
Náhorní Karabach je mezinárodně uznanou součástí Ázerbájdžánu, ale až dosud v něm žili převážně etničtí Arméni. Enklávu za podpory Jerevanu i s přilehlým územím ovládli tamní arménští separatisté v krvavé válce, která skončila v roce 1994. Během šestitýdenních bojů s Arménií v roce 2020 dobyl Ázerbájdžán zpět okresy sousedící s regionem i část Karabachu.
Exodus oživuje přízrak války mezi Armény a Ázerbájdžánci z let 1988 až 1994, která je součástí historie etnického krveprolití a vysídlování, jež se táhne po generace, napsal Reuters. Podle knihy Černá zahrada (překlad slova Karabach) od odborníka na region Thomase de Waala bylo v bojích zabito na 30 tisíc lidí a ve stejné době bylo v Náhorním Karabachu a okolí z domovů vyhnáno asi půl milionu Ázerbájdžánců, zatímco kolem 350 tisíc Arménů opustilo Ázerbájdžán a 186 tisíc Ázerbájdžánců odešlo z Arménie.
