Obvykle tichý skleník kroměřížské Květné zahrady se proměnil v koncertní sál. Zlínští filharmonici tam společně s tanečníky Hradišťanu představili tance národů bývalého Rakouska-Uherska. Oslavili tak Evropský rok kulturního dědictví.
Pár minut před koncertem ladili hudebníci své nástroje před rozzářeným skleníkem. Pro zlínskou filharmonii neobvyklé prostředí s nedokonalou akustikou. „Věřím, že když přijdou lidi, trošku ten dozvuk pohltí a zvuk se vyrovná,“ svěřil se před koncertem dirigent Stanislav Vavřínek.
Posluchači přišli, ozvěnu pohltili a nechali se unést atmosférou druhé poloviny 19. století. Na dobových bálech, které se staly nedílnou součástí tehdejšího měšťanského života, zněly skladby inspirované tanci rakousko-uherských národů. A podobně inspirovat se nechala i stávající choreografka Hradišťanu.
„Do kostýmů jsou začleněny některé krojové prvky, ale jsou výtvarně zpracované. Také tance Brahmse, Dvořáka, Smetany nejsou kopie lidových písní a tanců. Všechno je to stylizace,“ vysvětlila umělecká vedoucí tanečního souboru Hradišťan Ladislava Košíková. „Zabrousili jsme i do Itálie, protože sever země taky spadal do bývalého Rakouska. Vybrali jsme Ponchielliho Furlánu,“ dodala.
Nejslavnější Straussův valčík slavnostní protančení zeměmi podunajské monarchie zakončil. „Je tam jakýsi určitý spojovací prvek, a to prvek vody. Protože voda je zaprvé symbol života, ale zadruhé taky komunikační prostředek. Po vodě se cestovalo, spojovaly se národy,“ doplnil Vavřínek.
Také mimořádné spojení zlínské filharmonie s tanečníky Hradišťanu přineslo divákům potěchu a uteklo jako voda v krásném modrém Dunaji.
