Čtyřletou sanaci staré ekologické zátěže areálu bývalé firmy ICEC zahájily Šlapanice na Brněnsku. Znečištění vzniklo v 30. letech při výrobě dehtové lepenky. Jedy, zejména fenoly, desítky let prosakovaly do podzemních vod a dostávaly se tak i mimo areál. Pětihektarová plocha by v budoucnu měla sloužit jako zeleň nebo parkoviště.
Jen pár desítek metrů za zdmi průmyslového areálu ICEC žije Jiří Štěpánek. Spodní vodu z chemikáliemi zasažené půdy nemůže čerpat na pití ani na zalévání. Stejně jako jeho sousedé. „Část lidí už zasypala studny, protože jsou úplně zbytečné,“ přiblížil. Věří, že hlavnímu nebezpečí, které prosakuje pod jejich ulici, zamezí hloubková drenáž.
Nejprve ale musely začít první demoliční práce v areálu. „Abychom mohli zeminu do hloubky dvou až čtyř metrů odtěžit, tak je nezbytné zdemolovat budovy, které stojí nad tím. Zemina bude přímo nakládána na vozidla a odvážena,“ popsal hydrogeolog Milan Horák ze společnosti Dekonta. Celkem jde asi o 40 tisíc tun fenoly zamořené hlíny.
Nejdéle bude trvat vyčistit spodní vodu. Kvůli tomu v celém areálu vznikne přes padesát vrtů. „Z těchto vrtů se bude čerpat podzemní voda. Bude čištěna na dekontaminační stanici, která je umístěna v plechové hale,“ vysvětlil Horák. Vyčištěná voda s přísadami se pak bude jinými vrty zase vsakovat zpět.
Celý areál se tak vyčistí. To, co proniklo za jeho zdi, už ale ne. „Nemůžeme tam udělat to, co děláme tady, to znamená zbourat a vyčistit to, protože tam jsou rodinné domy. Teď se vypořádáme s areálem jako takovým a uvidíme, jaký to bude mít vliv na podzemní vody,“ uvedla starostka Šlapanic Michaela Trněná (Čisté Šlapanice).
I tak jde o splnění letitého šlapanického snu. Ten se začal měnit ve skutečnost před dvěma lety, kdy město plochu koupilo. Na samotnou sanaci teď téměř 150 miliony korun přispěje Státní fond životního prostředí. Další peníze z městské kasy už půjdou na proměnu neutěšeného místa.
Areál má dlouhou historii
Ve středu města nejprve od konce 19. století fungoval cukrovar. V 30. a 40. letech minulého století se na jeho místě začaly vyrábět střešní lepenky, podlahové krytiny a destilovat dehet. Během druhé světové války údajně firma dodávala impregnační materiály německé armádě. Právě do této doby spadá vznik ekologické zátěže.
Odpadní jedovaté látky z výroby se totiž vypouštěly do podzemí bez jakéhokoliv čištění. Situace trvala až do 60. let, kdy se jedovatý fenolový rybník pouze zavezl a potom se na něm stavělo. Jedy se tak začaly šířit do okolní bytové zástavby. Až do 90. let tam fungovaly papírny, posledních bezmála 30 let se areál používal ke skladování a drobné výrobě.
Co na jeho místě vznikne, se zatím neví. Starostka ho chce otevřít veřejnosti. „Myslíme si, že tu bude nové centrum města. Předpokládáme, že tu bude kombinace volnočasových ploch, zeleně, která nám tu chybí, a občanské vybavenosti,“ přiblížila Trněná. Vzniknout by tam podle ní mohlo i parkoviště.
