Čistírny odpadních vod bojují s pevnými nečistotami, které denně přitékají kanalizací. Jde hlavně o vlhčené kapesníky a ubrousky, které v kanalizační síti a v čistírnách působí velké problémy. Na rozdíl od toaletního papíru se totiž nerozpadnou a jejich likvidace stojí peníze navíc.
Vlhčené ubrousky, pleny, plasty. Čistírny odpadních vod vyvezou tuny odpadu každý den
Do čistírny odpadních vod v Modřicích denně přiteče osmdesát kubíků vody – a v ní také obaly od prášků, potkani, hadry a hlavně vlhčené kapesníčky. Něco zachytí mříž, něco česla a něco projde dokonce ještě dál. „Ucpe to mříž na česle, pokud se jedná o čerpadla, tak tam se namotá dohromady těch kapesníčků víc a vytvoří takovou zátku a ta to čerpadlo totálně ucpe,“ popsal vedoucí provozu v modřické čističce Robert Hrich.
Vlhčený ubrousek je z plastu, nerozloží se
Pro čistírnu to znamená čas a práci navíc a také vyšší náklady. Denně z Modřic odvezou téměř dvě a půl tuny takového odpadu. A právě materiál hraje zásadní roli. Vlhčené ubrousky a běžný toaletní papír mají jiné složení, a tím pádem jinou schopnost rozpadnout se. Zatímco běžný toaletní papír se rozloží do minuty, vlhčený kapesník ne.
„Protože ty vlhčené ubrousky jsou vyráběné z materiálu na bázi plastu a tím pádem to se vůbec nerozloží. V přírodě za stovky, tisíce let,“ vysvětlila odborná asistentka Veterinární a farmaceutické univerzity Kateřina Kobelková.
Voda obsahuje také antibiotika nebo drogy
Celý proces čištění odpadní vody trvá kolem čtyřiadvaceti hodin. Pak odpad mizí na skládku a voda odtéká do řeky Svratky. Podle vědců z chemické fakulty čistá ale zdaleka není.
„Máme tady antibiotika, pak látky ze skupiny betablokátorů, které jsou na srdce, a pak antidepresiva,“ popsala vzorek vody analytická chemička Pavlína Landová z Fakulty chemické VUT.
Člověkem vytvořené organické látky totiž ve stopovém množství pronikají z čistíren odpadních vod do přírody. Tam pak můžou mít vliv na další organismy. Proto zkoumá hned několik vědeckých týmů, jak proces čištění upravit, aby se látky nedostávaly do přírody.
V jedné laboratoři proto zkoumají rezidua léčiv, v druhé pak mikroplasty. „Primárně se mikroplasty do kosmetiky přidávají, protože se tam používají jako abrazivum, třeba v zubní pastě, nebo do peelingu. Na tyto mikroplasty se mohou navázat léčiva z odpadní vody a tím zvětšit jejich koncentraci a tak zvýšit jejich účinek a průnik do těl živočichů,“ řekl Jakub Fojt.
Voda navíc může obsahovat nejen zbytky léčiv, ale i drog. Průzkum odpadních vod, který si zadal stát, ukazuje i to, jaké návykové látky lidé nejvíc užívají. V případě Česka vede pervitin.