Veterinární péče o velká hospodářská zvířata a koně je v Libereckém kraji před kolapsem. Služby v terénu tam poskytuje jen pět procent registrovaných specialistů. Na pomoc tak musejí chovatelé často čekat.
Rodina farmářky Moniky Sedlákové hospodaří v Liberci už třicet let. Ročně se u nich narodí až 150 telat. Právě komplikace spojené s porody bývají nejčastější příčinou, proč volají veterináře. „Teď veterináře máme, ale už se blíží důchodovému věku, takže pak nevím. To bude asi stejné jako hledat v dnešní době zubaře,“ míní farmářka.
Péči o zvířata zajišťuje Ivo Svoboda. Je jedním z pouhých čtyř veterinářů, kteří v Libereckém kraji slouží pohotovost také pro koně. Ročně najezdí mezi klienty až padesát tisíc kilometrů. „Pohotovostní případy mám každý týden několikrát a k lidem, které jsem v životě nespatřil, mě volají z dálky,“ popisuje terénní veterinář.
Podle předsedy liberecké okresní veterinární komory Martina Kolafy se jedná o velice stresující práci. „Nemá prakticky časové omezení, není dobře hodnocena ze strany chovatelů a je podceňována i ze strany společnosti,“ vypočítává.
V Libereckém kraji je registrováno 127 soukromých veterinářů. Víc než sedmdesát z nich jsou ženy. „Generace mužů, kteří působili jako privátní veterinární lékaři u velkých hospodářských zvířat, nám tak stárne,“ upozorňuje ředitel Krajské veterinární správy Libereckého kraje Roman Šebesta.
