Obyvatelé podjesenických Vikantic doufají, že stát, který převzal halu s nebezpečnými látkami, zajistí jejich likvidaci. Léta mají obavy, že by mohly uniknout do okolí. Ústav pro zastupování státu ve věcech majetkových se však zatím k ničemu takovému nechystá, v prvé řadě plánuje zjistit, komu kadmium a další potenciálně škodlivé látky vlastně patří. Chce, aby likvidaci zajistil někdo jiný, protože vyjde na desítky milionů korun.
Stát převzal halu s nebezpečnými látkami pod Jeseníky. Místní se roky obávají ekologické katastrofy
Události v regionech: Stát převzal halu s kadmiem u Vikantic (zdroj: ČT24)
Jak se kontejnery s kadmiem, ale také sírany a dalšími těžkými kovy do hal u Vikantic dostaly, je jasné. V osmdesátých letech je sem navezl podnik Rudné doly Jeseník, který v nedalekém Starém Městě zpracovával kadmium pro další použití. Po revoluci připadly haly firmě Grafitové doly Staré Město, která je nyní v likvidaci, ale k tomu, co je v nich, se už nikdo nehlásil.
Koho ale viditelně chátrající kontejnery zajímaly, byli po léta místní obyvatelé. Ti se obávali – a stále obávají – aby z nich něco neuniklo. „Je toho zhruba třináct tun. Kdyby se to dostalo nejen do okolní přírody, ale zejména do vodních toků, byla by to obrovská ekologická katastrofa pro celý Olomoucký kraj,“ upozornil vikantický starosta Libor Sedlařík.
Po likvidované firmě převzal v červnu halu stát, respektive úřad pro jeho zastupování ve věcech majetkových. Naději, že obratem nebezpečný obsah zevnitř zlikviduje, však nenaplnil. Formálně je to tak, že stát převzal halu a ne její obsah. „Provádíme majetkoprávní šetření, abychom dohledali vlastníka nebezpečného odpadu. Až se nám to podaří, zvážíme další postup,“ uvedla mluvčí úřadu Michaela Tesařová.
Kdyby se nepodařilo vlastníka odpadu dohledat – což je podle Davida Petra z České inspekce životního prostředí možné, protože celá situace vyplývá z „pochybení v privatizačním procesu národního podniku“ – musela by ho zlikvidovat některá státní instituce. S tím by ale byl problém finanční. Zbavit se kadmia a dalších nebezpečných látek není snadné. „Lze předpokládat, že by to byly náklady v řádu desítek milionů korun,“ vyčíslila Tesařová.