Obvodní soud pro Prahu 1 přiřkl vlastnictví Slovanské epopeje hlavnímu městu. To před soudem zpochybňoval John Mucha, příbuzný mistra české secese. Podle něj Praha epopej nikdy nevlastnila, protože nesplnila malířovu podmínku a nepostavila jí výstavní síň. Rozsudek není pravomocný.
John Mucha zdůvodnil podání své žaloby tím, že se snažil zabránit zapůjčení díla do Tokia, kam epopej letos v únoru odcestovala. Obává se, že se obrazy poškodí. Tvrdí, že malíř je daroval českému národu a nepřál by si, aby se vyvážely do ciziny.
Mucha současně upozorňoval, že současná kulturní památka se majetkem Prahy nikdy nestala, protože metropole nenaplnila malířovu podmínku a nevybudovala pro panslavistická plátna výstavní síň. Jako sporné se ale ukázalo to, zda samotný Mucha plátna vůbec někdy vlastnil – a kdo je tedy hlavnímu městu vůbec dal.
Soud: Epopej dal Praze americký mecenáš, ne Mucha
Praha zdůrazňovala, že své vlastnictví slovanského cyklu odvozuje od rozhodnutí ministerstva kultury z roku 1993. Dále se hájila mimo jiné tím, že vlastníkem pláten nebyl Alfons Mucha, protože jejich vytvoření si u něj objednal americký mecenáš Charles Crane, a právě ten je věnoval metropoli.
Právník Prahy Roman Felix nicméně připustil, že závazek vybudovat pro epopej galerii město dlouhodobě odsouvalo. V době dokončení díla už totiž panslovanská myšlenka nebyla tak živá, během druhé světové války kvůli ní dokonce bylo potřeba obrazy skrývat a po válce pak bylo vybudování síně „mimo tehdejší uvažování i faktické možnosti města“.
Soudkyně: Muchovi by asijská cesta epopeje nevadila
Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 Martina Tvrdková došla ke stejnému závěru jako metropole. Smlouvu mezi Muchou a Cranem z roku 1913 vyhodnotila podle tehdy platného občanského zákoníku jako smlouvu námezdní, tedy předchůdkyni dnešní smlouvy o dílo. Crane byl podle ní objednatelem díla, Mucha zhotovitelem. V následných protokolech o předání obrazů městu je jako dárce vždy uveden právě Crane.
„Alfons Mucha celý cyklus zhotovil již od počátku s úmyslem věnovat ho Praze, nikdy neměl v úmyslu stát se jeho majitelem,“ konstatovala soudkyně a odmítla i tvrzení mladšího Muchy, že by si slavný malíř nepřál, aby jeho dílo vyjelo za hranice.
„Sám Alfons Mucha by byl dnes možná pyšný na to, že to dílo odcestovalo na jiný kontinent, neboť on sám ve svých četných žádostech hlavnímu městu Praze žádal, aby svolila k zapůjčení obrazů do různých končin světa,“ připomněla. I na základě těchto žádostí je podle ní jasně patrné, že Mucha se nikdy necítil být vlastníkem díla.
John Mucha s tím ovšem nesouhlasí a proti verdiktu se odvolá.
- Cyklus dvaceti velkoformátových obrazů zachycuje mytické dějiny Čechů i dalších Slovanů.
- Alfons Mucha na epopeji začal pracovat v roce 1910, dokončil ji v roce 1928. Jedná se o vrchol jeho tvorby.
- Poprvé bylo jedenáct pláten z cyklu Slovanské epopeje vystaveno v roce 1919 v pražském Klementinu.
- V letech 1920 a 1921 už obrazy získávaly světový věhlas na expozicích v New Yorku a Chicagu.
- Celá epopej pak byla poprvé k vidění v roce 1928 v pražském Veletržním paláci a malby přešly pod správu Galerie hlavního města Prahy.
- Během války byla plátna ukryta a byla poškozena vlhkostí, světlo světa znovu spatřila až roku 1963 na zámku v Moravském Krumlově.
- Právě Moravský Krumlov pak bojoval proti tomu, aby byla plátna převezena do Prahy. Argumentoval podobně jako John Mucha: že pro epopej není v hlavním městě odpovídající výstavní prostor.
Uložit
