V Hradci Králové si na první konferenci vyměňovali zkušenosti takzvaní sebeobhájci. Jsou to lidé se zdravotním postižením, kteří lobbují za komunitu u samospráv, ale i v nejvyšších patrech politiky. Handicapovaní zároveň trénovali dovednosti potřebné pro prosazování svých zájmů.
Sebeobhájci znají potřeby lidí s handicapem
Události v regionech: Konference sebeobhájců (zdroj: ČT24)
Osmatřicetiletý Jaroslav Ježek z Hradce Králové se z ústavní péče dostal do samostatného života. Našel si práci, bydlení i manželku. A především se zbavil opatrovníka. Teď se jako sebeobhájce snaží pomoci i dalším lidem s postižením. „Přál bych si, aby lidé s handicapem měli možnost mít podpůrce, a ne aby měli opatrovníka. Já jsem to sám zažil a příjemné to není,“ řekl.
Na historicky první konferenci sebeobhájců se do Hradce Králové sjeli lidé s postižením celkem z jedenácti organizaci z celé České republiky. Pro mnohé je problém třeba získat možnost samostatně bydlet. „Informovali jsme poslance a senátory o tom, že je čas na to snažit se udělat všechno pro to, aby velká pobytová zařízení v České republice už nebyla,“ přiblížila ředitelka organizace Skok do života Kateřina Drábková Bíbusová. „Řada lidí žije v ústavech a řada z nich by ty ústavy mohla po určité přípravě opustit,“ nastínil zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm.
Tím, že si Ježek určitou formou ústavní péče sám prošel, může jako sebeobhájce politikům problematiku přiblížit. „Jsou to svým způsobem lobbisti, protože jejich životní příběhy jsou natolik silné, že dokáží změnit to povědomí i v širší veřejnosti,“ vysvětlila Drábková.
Pro Ježka je v jeho příběhu bez opatrovníka důležitá i taková maličkost, jakou je možnost nakládat se svými penězi. „Je to pozitivní v tom, že vidím do svého účtu, co platím,“ poznamenal. S tím mu pomáhá už jen takzvaný podpůrce. Hlavní slovo však má ale jen on sám.