Psí terapeuti v ostravské městské nemocnici pacientům pomáhají znovu komunikovat a trénovat paměť, empatii i motoriku. Neobešla by se bez nich ani Zdeňka Koldová. Před několika lety prodělala mrtvici a skončila na vozíku. To, že se znovu postavila na nohy, je podle ní i zásluha psů, kteří jsou její oporou. Canisterapie se v Česku užívá už skoro pětatřicet let a psy připravují i lidé, kteří mají sami nějaké zdravotní omezení.
Psi pomáhali Zdeňce Koldové s oblékáním, s posunem do stabilizované polohy, ale také jí třeba přinesli léky z lednice. Bez psích terapeutek by se kvůli svému zdravotnímu stavu sedmačtyřicetiletá Koldová neobešla. Před několika lety prodělala mozkovou příhodu a skončila na vozíku. To, že se nakonec znovu postavila na nohy, je podle ní i zásluha psů.
Se zdravotními problémy se ale potýká dodnes. „Onemocnění ledvin, diabetes a ztráta zraku. Tikinka a australský ovčák Izabelka mi pomáhají v nahrazení očí. Doprovází mě tam, kde to neznám,“ popsala Koldová.
Naučenými signály dokážou feny dokonce zachránit život. Když hladina cukru není v pořádku, každá z nich to dá najevo jiným způsobem. „Izabelka líže, Tikinka štěká, hlavně když mi hladina cukru stoupá,“ popsala Koldová. Canisterapii se věnuje už devatenáct let, a protože zná její účinky, pomáhá i dalším lidem, kteří to potřebuji, a to v Městské nemocnici Ostrava.
Tam začali s canisterapií před šesti lety. „Pacienti to oceňují, je to pro ně změna nemocničního stereotypu, přináší jim to radost. Osvědčilo se nám to u tréninku kognitivních funkcí a u tréninku mobility,“ přiblížila staniční sestra geriatrie a interny Monika Tobolová.
Rozveselí a povzbudí
Účinky canisterapie si pochvaluje také Zdeněk Černý. „Rozveselí člověka. Já jsem pejskař, pro mě to není tak intenzivní, jak pro ty lidi, co tady leží strašně dlouho,“ poznamenal.
„Canisterapie je jedna z metod, kterou pacienti velmi dobře přijímají a velmi dobře na ni reagují,“ řekl primář geriatrie a interny Rostislav Sojka. Pro Koldovou jsou psi životní náplní, v práci canisterapeutky jí pomáhá nemocniční personál. „U canisterapie mi musí pomáhat sestra Monika. A kolikrát sami koukáme, co mocná síla toho zvířete dokáže v tom lůžku,“ přiblížila.
Výběr canisterapeutického psa je velmi náročný. Zvíře musí být naprosto zdravé, ovladatelné, povahově vyrovnané, nesmí být agresivní a bázlivé.
