Řecko-katolický farář Marian Kurylo z Pardubic v prvních týdnech invaze ruských vojsk na Ukrajinu pořádal sbírky humanitárních potřeb, které pak mířily do válkou zasažené země. Teď se duchovní, který pochází ze Lvova, zaměřuje na pomoc válečným uprchlíkům přímo v krajském městě. „Lidé tu hledají podporu, i duchovní,“ říká farář.
„Prosím Ukrajince, abychom nezklamali,“ říká ukrajinský farář, který pomáhá uprchlíkům
Události: Farář Marian Kurylo pomáhá uprchlíkům v pardubickém kostele (zdroj: ČT24)
Ještě před měsícem na nedělní bohoslužbě v kostele Panny Marie Sedmibolestné bývalo jen pár desítek lidí. Teď jich tolik, že se do kostela ani nevejdou a někteří musí stát venku.
Do pomoci uprchlíkům se zapojuje také ukrajinská komunita v Pardubicích. Někteří Ukrajinci opustili své domovy s minimem věcí. Zásoby ze sbírek začala komunita dávat příchozím: potraviny, věci pro děti i dospělé.
Život se úplně změnil
Žanna utekla před pár dny z města Žytomyr na severozápadě Ukrajiny. „Rozbombardovali nemocnici, zničili školu,“ říká žena, která přišla jako jedna z mnoha do pardubického kostela.
Farář Marian Kurylo
Kurylova žena Mariana se do pomoci zapojila také, je sociální pracovnicí a pracuje nově pro magistrát. Komunikuje s válečnými uprchlíky v rodném jazyce. „Život se úplně změnil,“ říká. „Pro mě i manžela a naše děti. Protože chceme co nejvíc pomoci. Bolí nás to, co se děje Ukrajině. Zůstaly tam naše rodiny, rodiče.“
Pomáhají desítky dobrovolníků
Hodně lidí teď častěji vyhledává duchovní pomoc. Chtějí zapálit svíčku a pomodlit se v kostele, v němž Kurylo vede mše. „Nebo si chtějí popovídat. Snažil jsem se to zvládat sám. Mluvil jsem například s maminkou, která si nechtěla ani rozbalit kufr, nevěřila tomu, že se hned nevrátí domů. Byla ve velkém stresu,“ líčí Kurylo.
Bohoslužba v kostele Panny Marie Sedmibolestné
Během posledního měsíce komunita kolem Mariana Kuryly vypravila na Ukrajinu osmdesát dodávek s humanitární pomocí. „Krabice s dětskou výživou, hygienickými potřebami, léky, ale i vojenské vybavení. To vše už doputovalo na konkrétní místa,“ říká duchovní. Daří se to i díky desítkám dobrovolníků, kteří teď denně k pardubickému kostelíčku míří.
„Já už jsem se naučil neprosit, když jsem viděl solidaritu českého národa, ale spíš děkovat. Prosím jen ty, kteří sem přijdou, abychom nezklamali,“ dodává Kurylo.