Přesnější informace o minulosti komunistických pracovních táborů pomáhají odhalit archeologové. Ve spolupráci se sdružením Post Bellum a dosud žijícími pamětníky začali pracovat na území tábora Nikolaj u Jáchymova. Tábor byl zbourán koncem 50. let, zůstalo z něj jen pár betonových částí.
Zdeněk Mandrholec a Jiří Málek byli začátkem 50. let odsouzeni za tzv. protistátní činnost. Oba soud poslal do tábora Nikolaj. „Přišel jsem 22. listopadu 1952. Byl to tenkrát lágr, kde byly tresty přes deset let,“ říká Málek. „Nebylo to nic příjemného, ale museli jsme si zvyknout,“ dodává Mandrholec.
Režim v táboře patři k jedněm z nejtvrdších. Na uranovou šachtu Eduard, vzdálenou necelý kilometr, chodili muklové v takzvaném ruském autobusu. Vždy zhruba 150 mužů svázali bachaři dohromady ocelovým lanem.
V roce 1960 se díky amnestii oba dostali na svobodu. Teď se na místo vrátili – pomoct archeologům lépe zmapovat místo, kde prožili nejhorší část života. „Pamětníci nám řeknou velice přesně, co v které části tábora můžeme očekávat, co se zde může nalézt,“ vysvětluje archeolog Pavel Vařeka.
„Tady je východní hrana baráku, který zase podle pamětníků sloužil jako takzvaný kulturní dům,“ ukazuje archeolog. „Protože my jsme tady byli nejenom na práci, ale také na převýchovu,“ vysvětluje Jiří Málek. Na místo se vrátil až po listopadu 1989, po pádu komunismu. „Bylo to určité zadostiučinění. To v každém případě,“ říká.
Na Jáchymovsku kvůli tamním uranovým dolům bylo nejvíc trestaneckých táborů. Na ploše o rozloze 50 kilometru čtverečních jich stálo 11, zabíraly plochu téměř 2,5 kilometru čtverečních. Celkem jimi prošlo zhruba 70 tisíc vězňů. Tábor Nikolaj zavřeli komunisté v roce 1958, poslední lágr pak na začátku 60. let.
