Lidem, kteří například po úrazu upadnou do kómatu, pomáhá v návratu k vědomí takzvaná bazální stimulace. Spočívá mimo jiné v připomínání pacientových zvyků a věcí, které měl rád. Metoda vyvinutá v Německu původně pro práci s postiženými dětmi našla uplatnění taky v českém ošetřovatelství. Certifikát aktuálně reakreditovali třeba v přerovské nemocnici.
Pro Aleše Zapletala je rehabilitace běžná součást dne, zvládne díky ní už i sám chodit. „Měl jsem úraz, spadl jsem ze stromu,“ popsal. „Z víc než pětimetrové výšky to bylo, a narazil si všechno, polámal se, takže ho odváželi vrtulníkem,“ dodala Karmen Zapletalová.
Po probuzení z umělého spánku okolí příliš nevnímal. Uvědomit si, kdo je, mu pomáhaly předměty z domova. „Hrníček oblíbený, z kterého pil kávu. Protože byl stolařem a všechno tady dělal na míru, tak jsem mu donesla metr,“ svěřila se paní Zapletalová.
Třeba pacientovi, který každý den ve tři odpoledne luštil křížovky, zdravotníci nasadí brýle a do ruky mu dají propisku. „Když ho tam přijímali, tak mi sestřička dávala takový velký formulář a vypisovali jsme, co má rád, jaká jídla, jaké barvy, na co je zvyklý,“ popsala paní Zapletalová.
Podpora vnímání, pohybu a komunikace jsou základními prvky takzvané bazální stimulace. V Přerově ji zkoušeli od roku 2012, dnes jsou certifikovaným pracovištěm. „Je zdánlivě jednoduchá, ale má nějakou strukturu, metodiku a je potřeba ten tým zaučit, udržovat znalosti, vědomosti,“ uvedl ředitel Nemocnice Přerov Jiří Ševčík.
Připravují proto i vznik výukového centra. V něm by se bazální stimulaci měli učit zdravotníci z dalších zařízení v regionu.
