Lid, přírodu a tradice Slovácka celý život zachycoval na svých obrazech malíř Joža Uprka. Novodobý realista a impresionista tak zachoval autentickou podobu venkova pro další generace. Umělec ceněný doma i v zahraničí zemřel před 80 lety.
V jasných barvách. Před 80 lety odešel malíř Joža Uprka
Do malebného kraje Moravského Slovácka se Joža Uprka narodil 26. října 1861. Ani jeho otec, ač rolník, se nebál vzít do ruky štětec. Figurální výjevy zachycoval na stěnách domu, maloval i na sklo. Joža i jeho mladší bratr Franta, který se později stal sochařem, po něm nadání zdědili.
Vesnické prostředí, jehož chod v té době ještě řídily tradice a zvyky, přilnulo malíři k srdci. Na jeho obrazech se proto kromě přírody objevují lidé při práci nebo při slavnostech, často v krojích sytých barev. Právě díky osobitému propojení barvy a světla se jako jeden z prvních českých malířů přihlásil k estetice impresionismu. Barevná skvrna, která jeho obrazům dodává lehkost a průzračnost, je pro jeho dílo typická.
Na Slovácku v Hroznové Lhotě se natrvalo usadil po studiích v Praze a Mnichově. V domě s ateliérem se často setkával s dalšími významnými umělci, třeba bratři Mrštíky nebo architektem Dušanem Jurkovičem. Zavítal za ním ale i francouzský sochař August Rodin.
Pouť u Sv. Antonínka
Z Francie na Slovácko
Ostatně Francie na Uprku měla velký vliv. Za peníze za nástěnnou malbu na uherskohradišťské radnici se vydal do Paříže, což jeho malířské uvažování výrazně proměnilo. Roky po návratu se také řadí mezi jeho nejplodnější. Z Francie také přišlo velké mezinárodní uznání, za obraz Pouť u Sv. Antonínka získal cenu Mention honorable.
Z Hroznové Lhoty Joža Uprka odešel na ve dvacátých letech na Slovensko, i tam se zajímal hlavně o folklor. Stal se dokonce i předsedou Spolku slovenských výtvarných umělců. Na Slovácko se kvůli vážné nemoci vrátil v roce 1937. Podlehl jí o tři roky později. Jeden z nejvýraznějších českých malířů leží na hřbitově v rodném Kněždubu, ve kterém stále žijí lidové tradice a místní s hrdostí oblékají zdobené kroje.