Ve středu britští poslanci odmítli všech osm alternativních návrhů na odchod Spojeného království z Evropské unie a zároveň odložili původní termíny obchodů. Premiérka Theresa Mayová by mohla vypsat předčasné volby, pokud se jí v pondělí v parlamentu nepodaří prosadit její už třikrát odmítnutý návrh dohody. Ve hře je podpora celní unie s EU. O brexitu debatovali v Otázkách Václava Moravce politoložka Anna Durnová, právník Jiří Přibáň a slovenský expremiér Mikuláš Dzurinda.
Nesledujme Westminster, ale společnost. Pak pochopíme brexit, říká politoložka Durnová
OVM: Diskuse o brexitu, Evropské unii a Slovensku (zdroj: ČT24)
Právní filozof Přibáň spatřuje problém v tom, že se o brexitu rozhodlo v referendu v zemi, která má velmi silné postavení parlamentu. „Najednou se přímá demokracie střetla se zastupitelskou demokracií, většinová vůle lidu v referendu je v konfliktu s parlamentní vůlí, kdy je většina poslanců proevropská, zatímco většina obyvatel se vyjádřila pro odchod z EU. Jsme svědky skutečné krize politické třídy ve Velké Británii, ve všech politických stranách,“ říká Přibáň a dodává, že strany nevědí, jak postupovat.
Jak dále uvádí, nebojí se o demokracii v Británii, ale o to, jak se s touto nerozhodností do budoucna vyrovná britská společnost. „Soudy fungují, funguje nejvyšší soud, který jasně řekl vládě, co musí předložit parlamentu a co nesmí podniknout sama. Funguje parlament, který se snaží najít cestu za nefunkční vládu, ale jaké to řešení nakonec bude? Nakonec se nějaké najde, ale už teď je jasné, že s ním bude jedna či druhá půlka společnosti krajně nespokojená,“ myslí si Přibáň.
Střet dvou společností
Právní expert zároveň připomíná, že diskutovaná dohoda neřeší definitivní uspořádání vztahů Unie a Spojeného království. Ty by se měly upravit během přechodného období, které by mělo následovat po případném schválení dokumentu.
Politoložka Anna Durnová má za to, že je nutné se vrátit k příčinám brexitu. „Parlament neustále hlasuje o něčem, co už jednou proběhlo, ve snaze zachránit institucionální úroveň demokracie, ale vůbec se nebavíme o hodnotách,“ říká. „Na počátku hodnot stojí kulturní rozvrat, který ukazuje, že máme dva světy. Na jedné straně je jedna část populace, která si libuje v modernizaci společnosti i technologiích a v kosmopolitním stylu života, globalizaci. Druhá část populace z toho neprofituje a ztrácí zaměstnání, a to jsme viděli na brexitu.“
Podle politoložky by pomohlo, kdyby se více sledovalo, co se děje v britské společnosti. „Nejen v Británii se potýkáme s erozí stranické politiky, erozí institucí, které měly důvěru. To jsou věci, které dávají dohromady obrázek.“
Durnová má za to, že je potřeba sledovat i dění mimo politiku, všímat si kulturních a společenských konfliktů v každodenním životě Evropanů. „Čeho se bojí, když mluví o hrozbě liberálního kosmopolitního žití? Co chtějí chránit? Pokud toto vyřešíme, a to rozhodně nevyřešíme během jedněch voleb, pokud se o tomto začneme bavit, tak si myslím, že tvrdý brexit není úplně podstatný, může být prvním startovacím můstkem pro tuto diskusi,“ dodává.
Rozdíl ve vnímání Unie
Bývalý slovenský premiér Mikuláš Dzurinda s ní souhlasí a označuje brexit za kvadraturu kruhu. „Velká Británie chce opustit společný prostor EU, ale zároveň nechce pevnou hranici mezi Severním Irskem a Irskem. Rozumíme obojímu. Všichni víme, co znamenal konflikt mezi Severním Irskem a Irskou republikou, kolik lidí zahynulo. Na druhé straně respektuji rozhodnutí občanů v referendu, ale nedá se udělat jedno i druhé najednou,“ říká Dzurinda.
Dzurinda by ubral ze snu, že Spojené království odejde úplně. „Tvrdý brexit je věc, ve které všichni prohrajeme. Proč bychom měli v politice prosadit rozhodnutí, kdy budeme všichni škodní?“ ptá se.
Podle Přibáně je problém i v rozdílném vnímání Unie v Británii a na kontinentu. „Když se zeptáte, co je EU, pro každého Brita, na levici, pravici nebo ve středu, to bude zóna volného obchodu. Ten ekonomický aspekt bude vždy první. Když řeknete, že EU chrání celý kontinent před válkou, tak řekne: My jsme válku vyhráli. Argument, že díky EU nemáme válku, nemá v Británii vůbec takovou rezonanci, takovou odezvu,“ dodává Přibáň.