Těsně před volbami do Evropského parlamentu oznámila řecká vláda balíček zmírňující dopady deseti let šetření a utahování opasků. Zatímco jakékoliv pokusy začít více utrácet byly v posledních deseti letech předmětem rozsáhlých debat a odmítání věřitelské trojice, tentokrát prošly více než hladce.
Kulidakis: Věřitelé Řecka vyměnili bič za cukr. A je to tak správně
Je správné, že se konečně přistoupilo k podpoře růstu v Řecku v duchu keynesiánské ekonomiky – tedy investováním. Tupé škrty minulosti totiž v zemi udržují osmnáctiprocentní nezaměstnanost, čtvrtinu lidí vydělávajících ne více než pět set euro (v přepočtu zhruba 13 tisíc korun) a z nových pracovních míst je polovina zkrácených úvazků.
První ze série opatření přijdou jen letos řecký rozpočet na téměř miliardu a půl eur. Patří mezi ně snížení nepřímých daní, tedy pokles DPH u základních potravin a služeb v pohostinství z 24 na 13 procent.
Dále vyplacení třináctého důchodu více než dvěma a půl milionu řeckých penzistů. Vše odstupňované podle výše výsluhy za celoživotní práci. Ti, kteří pobírají do pěti set euro, dostanou sto procent navíc, v rozmezí 500 až 600 euro sedmdesát procent, 600 až 1000 euro padesát procent, nad tisíc euro pak procent třicet.
Součástí opatření zmírňujících dopady krize je také snížení nepřímé daně na energie, včetně elektrické a u zemního plynu. Dále možnost vyrovnat dluhy vůči státu pro miliony Řeků, kteří se v době krize dostali do problémů. Nově si je budou moci rozvrhnout do 120 splátek.
Jak lidem zlepšit život
Už dříve představené opatření znamenalo zvýšení minimální mzdy na 650 euro, tedy přibližně na českou úroveň. To vše v zemi, kde je cenová hladina zhruba o čtvrtinu vyšší než v České republice. A čím bylo v krizi hůře, tím se stávalo vše dražší.
Na celé situaci je důležitý přístup věřitelů. Eurokomisař pro hospodářské a finanční záležitosti Pierre Moscovici vyjádřil pozici Evropské komise. Podle něj je potřeba při hodnocení dopadů opatření řecké vlády vzít v potaz jejich příspěvek k sociální spravedlnosti, rozvoji ekonomiky, zlepšení života běžných občanů. „Taktika neustálých přebytků nemůže pokračovat donekonečna.“
Předseda euroskupiny Mario Centeno prohlásil, že Řecko sice musí plnit závazky dané v rámci ukončení memorand o půjčkách, ale je třeba pamatovat, že je „doposud plní s velmi dobrými výsledky“.
Jediné zapochybování v rámci Evropské unie projevil šéf Evropského stabilizačního mechanismu Klaus Regling. Nejdříve prohlásil, že je v ohrožení dosažení slíbeného primárního přebytku Řecka, tedy přebytku rozpočtu po odečtení správy dluhu, už pro letošní rok. Později se opravil a řekl, že to byl jeho osobní názor a že cíle pro rok 2019 řecká vláda nezpochybňuje a debata o rozpočtu na rok 2020 ještě nezačala.
Mezinárodní měnový fond uvedl, že má už jen poradní roli a nijak negativně se nevymezil. Navíc označil záměr řecké vlády splatit předčasně čtyřicet procent dluhu u MMF jako rozumný a prozíravý krok. K tomu řecká vláda využije část peněz, které obdržela výměnou za dodržování slibů daných při ukončení třetího memoranda o půjčkách vloni v létě. Na základě hodnocení Evropské komise a dalších ukazatelů má dostat Řecko každých šest měsíců část z výdělků zahraničních centrálních bank, které získaly v průběhu krize na řeckých dluhopisech, plus další úlevy dluhu. První tranše znamenala skoro miliardu euro, z nichž dvě třetiny byly právě zmiňované výdělky.
Pokud řecká vláda své výdaje přežene, právě výplata těchto peněz je ohrožená. Zatím ale má podle premiéra Alexise Tsiprase k dispozici 31 miliard euro, z nichž hodlá předčasně splácet a podporovat spotřebu obyvatel jako cestu k ekonomickému oživení.
Kriticky se k úlevám řecké vlády vyjádřily ratingové agentury
Nejkritičtěji se k úlevám řecké vlády vyjádřily ratingové agentury a řecká bankovní asociace. Pro ty první, v čele s nejhlasitější Standard and Poor´s platí, že v době krize dávaly výborné hodnocení finančním derivátům, které se ukázaly jako bezcenné a podílely se na spuštění finanční krize. Když je pak popotahovaly jednotlivé vlády, v čele se Spojenými státy, hájily se, že jsou přece soukromé instituce a nikdo na ně dát nemusí. Navíc hledí často na svět pouze pohledem má dáti/dal a nerespektují celospolečenské a politické souvislosti.
Co se týká samotných bank, ty spolkly většinu dosavadních půjček Řecku. V Řecku musely být třikrát rekapitalizované. Do zahraničí, včetně bank, na počátku krize putovalo 95 procent objemu poskytnutých půjček. Takže kritika směřuje od těch, kteří mají do velké míry máslo na hlavě za tu část krize, za niž si Řecko samo nemůže. Finanční krizi nespustilo, deriváty nevymyslelo, samo proti sobě nespekulovalo.
Z hlediska politické bylo ticho po pěšině před evropskými volbami pochopitelné. V západní Evropě by mohlo připomenout ducha krize a povzbudit populisty a krajní pravici. Navíc už dříve stoupenci brexitu i politici typu Marine le Penové používali příklad Řecka jako důkaz zvůle Unie.
Z hlediska běžných Řeků ovšem platí slova předsedy Evropské komise Junckera i předsedy Evropského parlamentu Antonia Tajaniho. Litovali dopadů krize na obyvatele, Juncker kritizoval roli MMF a také nedostatek solidarity s Řeckem v krizi. Podobně, jako se zpětně kaje bývalý předseda Euroskupiny Dijsselbloem, který prý chtěl zabránit příliš tvrdým dopadům na běžné Řeky, ale ostatní nechtěli.
