Stačí příliš nelpět na svých politických názorech a Francouz si může dopřát skutečně bohatý volební rok. Pro květnové prezidentské volby hledají strany kandidáty tak, že je lidé volí v primárkách. Smí se zúčastnit každý, kdo svým podpisem stvrdí hodnoty pořádající strany. A je zcela jedno, že jsou pokaždé úplně jiné. Právě teď se voliči upisují k těm levicovým. Jak se ale zdá, právě tyhle primárky jsou nejspíš úplně zbytečné: Popularita vládních socialistů je tak nízká, že podle průzkumů se jejich kandidát do Elysejského paláce téměř jistě nedostane.
Francouzský blog: O zbytečných volbách, kde ani neuměli sečíst hlasy
Vypadá to, že Francouzům se zalíbilo posílat do boje o Elyseje outsidery. Zatímco na podzim si z pravicových kandidátů vybrali nečekaně expremiéra Françoise Fillona, u levice poslali do druhého kola primárek s téměř 36 procenty hlasů poslance Benoîta Hamona. Předstihl tak oba favority – expremiéra Manuela Vallse s 31 procenty a bývalého ministra hospodářství Arnauda Montebourga s pouhými 17 procenty. Mezi Hamonem a Vallsem rozhodnou voliči už tuto neděli.
Při předvolebních debatách přitom devětačtyřicetiletý Hamon nepatřil k výrazným tvářím a mezi stranickými kolegy působil velmi mladistvě. Jen málokdo by uvěřil, že tento muž se v politice pohybuje už tři desetiletí, vystřídal dva ministerské posty, stal se europoslancem a byl i mluvčím socialistů.
Výsledky 1. kola francouzských levicových primárek
Body u Francouzů si nepochybně nahnal v roce 2014, kdy se po 147 dnech ve funkci ministra školství postavil zády k Vallsově vládě a opustil ji společně s nynějším rivalem v primárkách Montebourgem. S tehdejším premiérem a svým dalším soupeřem v boji o prezidentskou kandidaturu Manuelem Vallsem si nerozuměl v socioekonomických otázkách. Nevěřil, že s napjatým rozpočtem dokáže kabinet snížit nezaměstnanost, stírat sociální rozdíly a zvyšovat kupní sílu obyvatel. Ostatně, zásadní politické rozpory jsou mezi nimi stále.
Benoît Hamon
Zatímco Hamon chce legalizovat lékařskou marihuanu nebo eutanázii, Valls je v prvním případě zcela proti a ve druhém velmi opatrný. Zatímco Hamon by rád v zemi usnadnil život žadatelům o azyl, Valls jim práva přidávat nechce. Na mezinárodním poli požaduje Hamon zejména uznání státu Palestina. Na čem se oba kandidáti shodnou, je problematika Sýrie – jsou proti tamnímu režimu prezidenta Bašára Asada. A také by byli rádi za vytvoření evropské vojenské aliance, která by byla alternativou k současnému NATO.
Vallsova hořkosladká výhra
Valls se může radovat z postupu do druhého kola primárek, média ho i tak překřtila na polovítěze. Druhé místo určitě není to, s čím by si ambiciózní expremiér vlády prezidenta Françoise Hollanda vystačil. Pokud by ho porazil Arnaud Montebourg, smiřoval by se s tím možná lépe. Už v předvolebních debatách se zdálo, že ho považuje za rovnocenného a silného soupeře. S Hamonem nejspíš vůbec nepočítal.
První kolo primárek podle všeho nevyhrál proto, že až do prosince vedl nepopulární vládu, která dlouhodobě nedokázala řešit zejména vysokou nezaměstnanost. A rozhořčení lidé to Vallsovi dávali nevybíravě najevo: v prosinci na něj vysypali mouku, před pár dny v Bretani se ho mladý příznivec krajní pravice pokusil udeřit do obličeje. Když pak Valls rozmlouval s posluchači na rádiu France Inter, jeden z volajících mu řekl, že takovou facku by mu rádo udělilo 66 milionů lidí, tedy úplně všichni. Nálepky neúspěšného premiéra se zkrátka jen tak nezbaví. A to i přesto, že Francouzi si povětšinou cení třeba jeho dlouhodobých snah podpořit obranu země a navýšit počet policistů.
Manuel Valls
Mimochodem, socialistický prezident François Hollande pomáhá nepopulární levici jak jen to jde, a to tím nejlepším možným způsobem – nevšímá si jí, nevyjadřuje se k ní. Předvolební debatu strávil v divadle a primárek se nezúčastnil, protože byl na pracovní návštěvě v Chile.
François Hollande s chilskou prezidentkou Michelle Bacheletovou
Těžký úder pro Arnauda Montebourga
Těžko říct, nad čím třetí v pořadí prvního kola primárek Arnaud Montebourg přemýšlel, když v prvním patře své základny v Paříži sepisoval, co řekne voličům ve chvíli, kdy bylo jasné, že prohrál. Někdejší ministr hospodářství Vallsovy vlády možná trochu prohloupil, když v roce 2014 oznámil po odchodu z kabinetu, že jde do politického důchodu. Chvíli dokonce přednášel na Princetonu, pak se vydal do komerčního sektoru. Ve společnosti Talan, která podniká v oblasti informatiky, se podílel na tvorbě firemní strategie.
Když se mu pak zastesklo po světě politiky, pro veřejnost už byl delší dobu mimo. Nedařilo se mu příliš prosadit témata své kampaně – ať už návrat výroby do Francie, nebo oficiální ustavení takzvané Šesté republiky, ve které by měl prezident menší pravomoci než dosud. V předvolebních debatách sice podle prvních průzkumů bodoval, ale veřejnost mu nakonec ve volebních místnostech dala najevo, že tohle jí nestačí.
Arnaud Montebourg
Kdo vlastně volil
Pozice levicových stran a jejich kandidátů letos nebyla jednoduchá. Aspoň průzkumy s vítězem levicových primárek totiž ve finálním boji o Elyseje vůbec nepočítají. Zatím by se musel spokojit zřejmě jen s pátým místem – předstihla by ho šéfka protiimigrační Národní fronty Marine Le Penová, kandidát pravice François Fillon i ti, kteří jdou do boje po vlastní ose – exministr hospodářství Emmanuel Macron a europoslanec Jean-Luc Mélenchon.
Tak to zjevně vnímali i voliči, účast byla oproti pravicovým primárkám nízká. Otázkou přesto zůstává, kolik jich ve skutečnosti do volebních místností přišlo. Levice lavíruje a přesná čísla chce říct do týdne. Šéf socialistů Jean-Christophe Cambadélis v neděli uváděl výsledek 1,5 až 2 miliony hlasů. Francouzští novináři si však ještě hodiny poté stěžovali na Twitteru na nejasnosti – zejména na skutečnost, že socialisté zveřejňovali průběžně různé počty hlasů, procentuální rozložení u jednotlivých kandidátů ale zůstávalo stejné.
Snad jen pro zajímavost: za účast zaplatil každý volič jedno euro. Pokud se potvrdí pozitivnější prognóza, vydělá levice na prvním kole primárek dva miliony eur. Pravice, která měla dvojnásobnou účast a dvojnásobný poplatek, si přišla jen v prvním kole hned na osm milionů eur. A v součtu obou kol pak na dvojnásobek. Levice už se ale nechala slyšet, že její kandidát rozhodně strádat nebude. Strana prý má odkud brát a poplatky z primárek na kampaň vítěze nepotřebuje.
Spása v podobě Emmanuela Macrona
A nakonec ještě jedno důležité jméno – Emmanuel Macron. Exministr hospodářství se sice od socialistů na konci léta distancoval, založil si vlastní hnutí En Marche a kampaň si dělá po svém. Mladý socialistický odpadlík je však právě tím, kdo by nakonec celé roztříštěné a nepopulární levici mohl dát novou tvář a získat pro ni Elysejský palác.
Emmanuel Macron
Předvolebních debat levice se neúčastnil, ale i tady se o něm mluvilo. Montebourg mu věnoval oblíbené politické pořekadlo – quand c’est flou, il y a un loup. Tedy něco v tom smyslu, že pokud je něčí kampaň a rétorika vágní, něco na tom smrdí.
Montebourg narážel na to, že Macron láká voliče pravice i levice a jasně se nevymezuje. Co ale nefunguje na Montebourga, na veřejnost funguje skvěle. Ostatně, právě Macrona chce nakonec spíš než svého levicového vítěze volit i řada socialistických politiků.
Vystudovala žurnalistiku a mediální studia na FSV UK se studijními pobyty na univerzitách v Paříži a ve Washingtonu. Absolvovala stáže ve France Télévisions a v americké talkshow The McLaughlin Group. Pracovala jako rozhlasová zahraniční zpravodajka. Od roku 2012 působí v České televizi. O aktuálním dění ve Francii informuje pravidelně na svém twitterovém účtu @KatkaEtrychova.
Kateřina Etrychová, redaktorka zahraniční redakce ČT