Novinář Eugen Korda byl dlouhá léta tváří televize Nova. Na Slovensku byl jedním z mála veřejně znějících kritických hlasů vůči tehdejší vládě Vladimíra Mečiara. Kvůli tomu bývají podle něj setkání v Česku příjemnější než ta slovenská. „Na Slovensku na mě občas i plivli. To nebylo příjemné. Čeští diváci neměli rádi Mečiara, ale slovenští ano,“ říká Korda v podcastu Background ČT24.
Ze strachu o život syna přesunul Eugen Korda rodinu do Prahy. Sám zůstal v Bratislavě
Než se ale k novinařině vůbec dostal, chtěl být Korda hercem. Z FAMU z oboru herectví ho však vyhodili kvůli nedostatku talentu. „Myslel jsem si, že profesoři byli tehdy hloupí, ale dnes jim dávám za pravdu,“ připouští redaktor slovenského časopisu Týždeň.
Jeho otec byl politický vězeň, Korda tak měl omezené možnosti uplatnění. „Nemohl jsem dělat nic jiného než osvětlovače,“ vysvětluje.
Omezením kvůli tvrdé cenzuře komunistického režimu ale čelil i coby osvětlovač v televizi. Každý scénář musel projít schvalovacím procesem a pořádala se i schvalovací promítání. „Nebyli jsme žádní hrdinové, kdyby nepřišel rok 1989, tak bychom s tím byli smíření dodnes,“ vzpomíná na časy před sametovou revolucí. Pak ale nastal převrat a Korda se začal věnovat politice jako redaktor.
„Politiku jsem vůbec nechtěl, to mě vůbec nebavilo. Pak se mi to ale začalo líbit, protože politici se nás báli,“ usmívá se dvaasedmdesátiletý novinář. První reportáž natáčel o sjezdu HZDS, strany Vladimíra Mečiara. Právě s tímto politikem je jeho novinářská kariéra spjatá nejvíc.
Mečiar mě naštval
Devadesátá léta se tak pro Eugena Kordu neobešla bez střetů s politiky. Jeho aktivity sledovala ale i slovenská zpravodajská služba. Korda se o tom dozvěděl na soukromé schůzce v restauraci. Přišla k němu obsluha s tím, že má v kanceláři telefon. Ze sluchátka se ozval mužský hlas. „Pane Korda, dávejte si pozor. Už vás měsíc sleduje SIS.“
Korda tomu z počátku nechtěl věřit. Nakonec ho ale nejmenovaný člověk na telefonu přesvědčil o tom, že ho Slovenská informační služba skutečně sleduje.
Situace dál eskalovala, když dostal výhrůžku, že mu zabijí syna. Rodinu proto přesunul do Prahy. Sám zůstal v Bratislavě, kde dvanáct let působil jako zahraniční zpravodaj televize Nova. Skončit s prací redaktora ale nechtěl: „Zaprvé jsem musel z něčeho žít, a navíc mě pan Mečiar tak naštval,“ říká. Od práce ho prý neodradilo, ani když mu někdo rozbil služební auto nebo když mu za jízdy „odletěly“ všechny pneumatiky kvůli poškozeným ventilkům.
I kvůli politickým tlakům zaostává podle Kordy slovenská novinařina za tou českou. „Novináři v Česku vyrůstají ve svobodnějším, stabilnějším prostředí. Je to dáno tím, že na Slovensku nebylo podhoubí, aby tam takto novináři vyrůstali, a když už vyrostli, tak byli zašlapaní,“ kritizuje Korda. „To se nepodaří tak rychle zvrátit, možná nikdy,“ přidává pesimistický výhled do budoucna.
Situaci na Slovensku podle Kordy výrazně nezměnila ani vražda novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. „Na chvilku se něco změnilo, ale je to zpátky tam, kde to bylo předtím, bohužel. Je to způsobené i tím, že vláda, kterou vražda vynesla nahoru, selhala.“
Se stranou Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti Igora Matoviče má Korda také vlastní zkušenosti. Figuroval totiž na její volební kandidátce. Tehdy kvůli budoucnosti v politice dokonce dal výpověď v deníku SME. Do politiky šel podle svých slov proto, že už nechtěl být novinářem. Jeho politická kariéra ale neměla dlouhého trvání. „Velmi rychle jsem zjistil, že (Matovič) je hochštapler,“ odůvodňuje svůj krok.
Zpětně by ale na své novinářské kariéře nic neměnil. Jediná věc, které prý s nadsázkou opravdu lituje, je, že nevyužil nabídky a nezapojil se, když po revoluci TV Nova žádala o licenci. „Mohl jsem být teď milionář,“ směje se. A co by novináři-nemilionáři nemělo podle Kordy chybět? „Vzdělání, odvaha, charakter a chuť,“ uzavírá.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na YouTube, Spotify, Soundclound, Podcasty Google a Apple Podcasts.