V rámci své práce se novinářka a dokumentaristka Apolena Rychlíková s lidmi často baví o citlivých tématech, ať už jde o sexuální násilí, úmrtí dítěte, nebo vykořisťování. „Nechtěla bych se dostat do situace, kdy se na lidi, kteří se sami rozhodnou svěřit, koukám jako na zdroje, které můžu vytěžit a jít zase dál,“ říká. Podle ní si v některých případech nejde držet profesní odstup. „Je ale nutné dodržovat profesní standardy,“ dodává. V českých médiích chybí ženě, která velkou část své novinářské kariéry spojila se serverem Alarm, větší diverzita. I o tom mluví v podcastu Background ČT24.
Nechci lidi brát jako zdroje k vytěžení, říká novinářka a dokumentaristka Rychlíková
Nejprve dokument a studia na FAMU a až potom novinařina. Tak vypadaly začátky kariérní cesty Apoleny Rychlíkové. Dnes se věnuje naplno obojímu. Před časem ve spolupráci s Českou televizí dokončila svůj druhý celovečerní dokumentární film Hranice Evropy. Vedle toho spolupracuje s Českým rozhlasem a deníkem Právo a natáčí podcast Chyba systému. „Zažívám dost hektické období. Ještě nám teď na FAMU, kde teď učím, začíná semestr,“ usmívá se Rychlíková.
„Nedávno jsem si na novinářské konferenci uvědomila, že moje novinářské já a moje dokumentaristické já na sebe dost naráží. Jsou v takové permanentní kontradikci,“ odpovídá na otázku, jak se liší práce dokumentaristky a novinářky. Zatímco novinařina má podle Rychlíkové pevně dané etické rámce, v dokumentaristice zachycování reality závisí víc na pocitech. „Nechci říct, že v dokumentaristice etické rámce nejsou, ale jsou víc individualizované a založené na tom, jak to prožíváte,“ upřesňuje.
Z nálepek si nic nedělám
V minulosti Rychlíková přispívala také do Deníku Referendum. Právě tam publikovala svůj vůbec první komentář. „Stalo se to úplně náhodou. Kolegyně Saša Uhlová musela odejít z demonstrace vyzvednout děti a poprosila mě, jestli komentář můžu napsat místo ní,“ vzpomíná. „Na scénu“ tak vstoupila jako komentářová novinářka. Touha dál se věnovat subjektivnímu textovému žánru ji pak přivedla i k serveru Alarm.
„Hledala jsem tehdy prostor, kde jsem se mohla cítit svobodně a kde bylo možné uveřejnit i nějaký delší nebo intelektuálnější tvar,“ popisuje Rychlíková. „Česká média jsou strašně oligarchizovaná a z řady výzkumů dlouhodobě vyplývá, že převažuje bias směrem k liberální pravici,“ uvádí další důvod, proč si vybrala Deník Referendum a Alarm, který tehdy teprve vznikal.
Z kritiky za přílišnou ideologičnost nebo nařčení z komunismu v souvislosti s její prací i přímo s Alarmem si novinářka po letech už nic nedělá. „Určitě byla celá řada nálepek, které se obecně vážou k tomu, jaké to je být člověkem, který se hlásí k levici v intelektuálním českém prostředí. Často kvůli věcem, které jsou naprostým standardem na západě v médiích,“ říká.
Útěk z komentátorské pasti
S Alarmem se před několika měsíci a dohromady po deseti letech rozloučila. Teď plánuje omezit i svou komentářovou aktivitu, za kterou v minulosti dostala Novinářskou cenu. Jako hlavní důvod uvádí, že už svou práci v tomto směru odvedla.
„Byla jsem první komentátorka – žena – pod třicet let v rozhlasu a ještě jsem se otevřeně hlásila k hodnotám demokratické levice. Dneska už těch lidí je celá řada, úplně nová generace komentátorek a komentátorů, které a kteří dokážou psát trefně o sociálních problémech. Mám pocit, že moje role spočívající v proražení veřejného prostoru už byla částečně naplněna,“ zamýšlí se.
„Také se nechci dostat do pasti, kterou psaní komentářů přináší, což je, že se z vás stane ‚chytroprd‘, který má neustále na všechno názor,“ vysvětluje dál své důvody.
V médiích podle ní chybí menšiny
Nová komentátorská generace podle ní sice už vyrostla, česká média jsou podle Rychlíkové ale stále málo diverzifikovaná. „Máme strašně málo žen na vedoucích pozicích, chybí zástupci romské a vietnamské menšiny. Momentálně také třeba lidé z Ukrajiny, kteří sem utekli před Putinovou válkou, i mnohé další skupiny, které nejsou v mediálním prostoru zastoupeny,“ vypočítává Rychlíková.
Dostatečně zastoupeny nejsou podle Rychlíkové také některá témata. „Kdybychom část energie, kterou věnujeme určitým typům kauz, věnovali například reálným dopadům vládních politik na zranitelnější skupiny obyvatelstva, tak by se ti lidé cítili zastoupeni,“ míní. „Nedůvěra v média pramení i z toho, že lidé mají občas pocit, že se v novinách píše o věcech, které oni sami neprožívají,“ upozorňuje.
Právě tématům menšin i skupin lidí, kterým není věnován v médiích takový prostor, se Rychlíková ve své práci často věnuje. Teď například pracuje na sérii textů o ženách nad padesát let. „Přišlo mi, že tato kohorta žen mizí z veřejného prostoru ještě víc než ostatní ženy,“ líčí.
Emoce a empatie novináře
Jednou z jejích respondentek byla i žena, které na rakovinu zemřel dospělý syn. „Dostaly jsme se do fáze, kdy byl rozhovor tak náročný, že jsme obě plakaly,“ vypráví s tím, že novinář nemůže lidi brát jen jako zdroje. „Já jsem považovala za správné, abych tu ženou obejmula, projevila nějakou sounáležitost.“
„Myslím, že novináři nemůžou fungovat tak, že přijdou, otevřou si notýsek, nějakým způsobem respondenta vyždímají a zase ho nechají jít. Moje zkušenost je taková, že ti respondenti v mém životě zůstávají. Někteří osobně, někteří jako velmi silná vzpomínka, takže si nejde udržet profesní odstup, je ale nutné dodržovat nějaké profesní standardy,“ přibližuje.
Emoce a empatie novináře by však neměla podle Rychlíkové zastínit samotné téma. To jí vadilo například na případu Dominika Feriho, který dnes čelí obžalobě ze znásilnění. Společně s kolegou Jakubem Zelenkou popsali jako první případy několika žen, které měl bývalý poslanec sexuálně zneužít. „Měli jsme pocit, že se lidi ptají na naše emoce moc často. Vlastně víc než na případ.“
I když je už měsíce na volné noze, o práci zatím Rychlíková nemá nouzi „Otevřela se stavidla a najednou se nahrnula celá řada nabídek, ať už z filmového, nebo novinářského prostředí. Já jsem z nich měla hroznou radost. Tak jsem na většinu z nich kývla, protože jsem se dostala do svého prostředí, kde se můžu chovat a tvořit svobodně. Říkala jsem si, že to budu zkoušet, dokud nabídky budou přicházet,“ vyhlíží svou kariérní budoucnost.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.