Tím nejcennějším, co redakce má, jsou lidé, kteří pro ni pracují, míní Pavel Tomášek. Pro začínající Deník N nebylo vůbec jednoduché ty správné kolegy sehnat. „Museli mít odvahu pustit se do projektu, o jehož úspěchu řada lidí pochybovala,“ říká šéfredaktor. Za tím, že se Deníku N podařilo na českém trhu uspět, stojí podle něj i kus štěstí a možná i to, že mu na spolupráci nekývli někteří zkušení novináři. O tom i o své cestě od sportu k politice mluví Tomášek v podcastu Background ČT24.
Museli jsme najít kolegy s dostatkem odvahy, říká šéfredaktor Deníku N Tomášek
Dnes Pavel Tomášek píše hlavně o politice, v dětství ale snil o tom, že se stane komentátorem sportovních přenosů. „Snít o tom, že budete v osmdesátých letech v Československu politickým komentátorem, by byl upřímně divný sen,“ vysvětluje. Během studií na gymnáziu tak pod lavicí tajně čítával deník Sport. „Primárně v hodinách fyziky a matematiky,“ přiznává s úsměvem.
Po maturitě se hlásil na žurnalistiku na pražské Fakultě sociálních věd UK. Zkusil to dokonce dvakrát, ale pokaždé neúspěšně. „To, že mě nepřijali, pro mě nebyla rána. Byl jsem jednoznačně rozhodnutý, že buď půjdu studovat, anebo rovnou pracovat. Když mě tedy na školu nevzali, vytočil jsem jako první číslo do deníku Sport,“ popisuje. Tam ale o čerstvého absolventa gymnázia neměli zájem. A tak vytočil druhé číslo. „Tentokrát do časopisu Stadión. A tam už mě vzali.“
Nezdar u přijímaček na žurnalistiku přiměl Tomáška změnit priority. Vedle sportu se začal zajímat také o politiku, kterou se nakonec rozhodl i studovat. Jeho další kroky pak mířily do Českého rozhlasu a následně do české redakce BBC.
„V mé profesní dráze je pár záhad, které neumím vysvětlit. Jedna z nich je právě to, jak jsem se vyskytl v pražské redakci BBC,“ zamýšlí se nad tím, proč zrovna jemu přišla nabídka odtamtud. „Kdo se o mě zmínil nebo kdo si mě všiml, to nevím,“ usmívá se Tomášek.
Zatímco v Českém rozhlase i v BBC připravoval zprávy, doma si nejdřív jen do šuplíku pro sebe psal politické komentáře. „Nějaká ambice v tomto směru ve mně byla, tak jsem komentáře začal nabízet redakcím,“ říká. Zájem o ně byl, ač bylo v té době začínajícímu komentátorovi teprve něco málo přes dvacet let. „Připadal jsem si povolaný, protože jsem studoval tu politologii,“ objasňuje, proč se do komentářů pouštěl věku navzdory. O pár let později nastoupil na plný úvazek jako komentátor do Hospodářských novin.
Bláhový projekt, který se uchytil
V roce 2005 stál Tomášek u zrodu serveru Aktuálně.cz, který stejně jako Hospodářské noviny spadá pod vydavatelství Economia. „Vznik plnohodnotné redakce s velkými novinářskými esy, která by publikovala jenom na internetu, která by nepsala nikam do novin, nevysílala v rádiu, nevysílala v televizi, to bylo tenkrát velmi neobvyklé,“ vzpomíná Tomášek s tím, že projekt mediální analytici označovali za bláhový. A začátky skutečně nebyly lehké.
„Asi první dva týdny jsme nechodili domů a spali jsme ve spacácích v redakci,“ vrací se Tomášek k událostem před necelými dvaceti lety. „Pro mě bylo u startu Aktuálně kriticky důležité uvědomit si, že nemusíme informovat o všem, co se ve světě děje, ale že si vybereme to, co je podle nás podstatné, a o tom informujeme do hloubky,“ zamýšlí se.
V redakci internetového serveru Tomášek postupně vystřídal několik pozic, od zahraničního zpravodaje přes produktového manažera až po šéfredaktora. Z té nejvyšší pozice pak v roce 2018 na základě výpovědi odešel. „Předpokládám, že to bylo vyvrcholení dlouhodobějších neshod rozdílného pohledu na to, jak by Aktuálně.cz mělo fungovat,“ uvádí s tím, že přesný důvod svého vyhazovu nezná.
Místo volna další dobrodružství
Po konci v Aktuálně.cz si Tomášek plánoval dát na nějaký čas volno. V jednu chvíli dokonce zvažoval změnu profese. Krátce nato mu ale zazvonil telefon. „Volal mi kolega Jan Simkanič, že je tady varianta postavit český Deník N. O úspěšném slovenském projektu Denníku N jsem pochopitelně věděl,“ vypráví Tomášek. „Kývl jsem na to a dopřál jsem si tady ještě jedno dobrodružství.“
Původní představou Tomáška bylo, že do nově vznikajícího deníku přetáhne zkušené lidi. „Ti se do toho z různých důvodů rozhodli nejít,“ říká. Ve finále to ale nakonec podle Tomáška bylo dobře. „Mladší lidé, lidé na začátku své profesní dráhy, jsou ochotnější riskovat a mohou si to dovolit spíš než starší kolegové. Řekl bych, že to byla nakonec šťastná okolnost.“
Jedním z důvodů, proč musel Deník N najít novináře, kteří byli ochotní riskovat, byl ten, že plánoval nabízet placený obsah on-line. „V Česku žádná taková zkušenost nebyla a v tomto smyslu to byl do značné míry průkopnický projekt,“ objasňuje Tomášek.
„My závisíme na tom, aby si lidé třeba právě prostřednictvím předplatného byli ochotni platit si novináře. V Deníku N si dnes díky tomuto modelu naštěstí můžeme dovolit například to, že pověříme kolegyni, aby se dva, tři, čtyři týdny věnovala sledování schůzek na Pražském hradě,“ hodnotí Tomášek, jak si aktuálně deník vede.
Ačkoliv šéfredaktor připouští, že neví, zda je Deník N, kde je dnes už pět let, jeho profesní cílovou stanicí, jinou práci nehledá. „Myslel jsem si, že po Aktuálně žádná další destinace nebude. Teď se jinde neporozhlížím. Považuji Deník N za svůj profesní domov,“ uzavírá.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.