„S rasismem jsem se setkal, ale vždy to byli jedinci. Česká společnost není rasistická,“ říká reportér ČT Richard Samko. Bez „gadžů“ – lidí jiného než romského původu – se podle něj situace Romů nezlepší. „Pokud společnost nedá člověku možnost prokázat, co v něm je, a ten člověk si to neuvědomí, tak to nikdy nemůže fungovat,“ dodává. V podcastu Background ČT24 popisuje jak situaci romské menšiny, tak třeba to, při kterém natáčení měl největší strach.
Bez „gadžů“ to nezvládneme. Rasističtí jsou jedinci, ne společnost, míní Samko
Vyučený kuchař a číšník se do České televize dostal v roce 1998 po kurzu žurnalistického minima pro romské novináře. „Tenkrát tu byl Zdeněk Šámal a strašně chtěl romské novináře a moderátory. Díky tomu si mě tu nechal,“ vzpomíná Samko, který jako jediný z pěti romských novinářů na Kavčích horách nakonec zůstal.
V reportážích se věnuje nejen tématům spojeným s menšinami, ale často se vydává do rizikových a nebezpečných míst. Jako třeba loni v létě během požáru v Českém Švýcarsku, kdy byl hned první den s hasiči v jedné z evakuovaných obcí. „Všude byl kouř a pršely na nás horké uhlíky. Byl jsem s vojáky v Afghánistánu, Iráku, Mali, a když jsem to pak srovnával, tak tady šlo fakt o život. Běhal mi mráz po zádech,“ popisuje Samko, který se přímo k požáru dostal jako jeden z mála novinářů.
„Na hasičích byla vidět únava, přesto do toho šli každý den, každou hodinu,“ vzpomíná. Požár, který hasiči zdolali po dvaceti dnech, označuje Samko za náročnější než povodně z roku 2002. „V profesním slova smyslu, ale i v emočním,“ dodává.
Z natáčení má ale i vtipné historky. Třeba z reportáže o vstupu Česka do schengenského prostoru v září 2007. „Někoho napadlo, že by mohlo být zajímavé udělat reportáž o tom, co se bude dít, když přeletíme letadlem z Česka do Německa,“ vysvětluje a vypráví o průběhu letu malým letounem typu Cessna. „Bylo mi zle, jen když jsme nastoupili do letadla. Je malinké, má stísněný prostor a já jsem klaustrofobik. Přistáli jsme za hranicemi a hned jsem běžel na toaletu,“ usmívá se Samko, kterého při letu celou dobu natáčel kameraman. „Nora Fridrichová si toho bohužel všimla a dala to do 168 hodin jako těžkou práci reportéra,“ dodává.
Nemůžu pomoct všem
Největší smysl dávají Samkovi reportáže, které mohou někomu pomoct. „Při covidu jsem natáčel o dívce, která je zčásti ochrnutá, ale díky rehabilitacím by mohla chodit. V březnu si usmyslela, že chce v červnu mít svatbu a dojít k oltáři,“ říká. Rodině chyběly peníze, už druhý den po odvysílání jí je však diváci poslali. „Příběh jsme pak dotočili a ona skutečně k oltáři došla. Sice o berlích, ale došla.“
Se žádostmi o pomoc se na něj často obracejí i Romové, kteří cítí příkoří například kvůli diskriminaci. „Je to těžké, protože si myslí, že když děláte v takové instituci, tak jim můžete ve všem pomoci. Já jim ale říkám, že všem pomoci nemůžu a určitě ne hned,“ odkazuje Samko na to, že musí denně točit reportáže. Proto ho mrzí, když na něj pak někdo zanevře.
Problémy menšin jsou podle rodáka z Náchoda problémy celé společnosti, která by měla dávat Romům příležitosti. „Říkám to pořád, že bez gadžů to nejde. Gadžo není nadávka, je to člověk, který není Rom. My to bez vás nezvládneme. Pokud společnost nedá člověku možnost prokázat, co v něm je, a ten člověk si neuvědomí, že dostal příležitost to prokázat, tak to nikdy nemůže fungovat,“ míní.
Nejvíc volného času věnuji synovi
Rasistické nadávky slýchává Samko dodnes, jako dítě se s nimi ale vyrovnával hůř. „Pak jsem začal poznávat naši kulturu, významné osobnosti, doptával jsem se táty. Člověk pak začne být hrdý na to, kdo je,“ odpovídá s dovětkem, že nadávky, jaké slyšel od některých demonstrantů během loňského 17. listopadu, ho nerozhodí.
„Od těchto lidí mi to nevadí. Mrzelo by mě, kdyby mi to řekl kolega v televizi,“ říká s tím, že česká společnost podle něj není rasistická. „Jsou tu určité nuance a situace, do kterých se dostanou jedinci. Lidé to pak mají tendenci nazývat rasismem. Ano, taky jsem se s tím setkal, ale vždy to byli jedinci.“
Samko přiznává, že skloubit práci v České televizi, pomoc romské komunitě a výchovu syna není jednoduché. „Fotbal, tréninky, lyže, kolo, skateboard, koloběžka. Přes týden je to hodně problematické, ale veškerý volný čas, který můžu mít, dávám Ríšovi,“ odpovídá. A čím chce být Ríša? „Zatím chce být fotbalistou a možná policistou.“
Samko chce dál pomáhat Romům, kteří se podle něj ve společnosti prosazují čím dál lépe. „Hodně studentů je na středních a vysokých školách, i v zajímavých vědeckých oborech. Ti lidé akorát nejsou vidět nebo nechtějí být vidět. Bojí se, že by je okolí odsoudilo, někdo zase nechce přiznat, že je Rom.“
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.