„Baví mě svět mafiánů a podvodů. Baví mě bavit se s těmi lidmi, zjišťovat, jak se snaží ohýbat zákon,“ říká novinářka Zdislava Pokorná z Deníku N. V podcastu Background ČT24 se vrací k dobám, kdy trávila u Pražského hradu i přes čtyřicet hodin týdně. Za pokrývání kauz z éry Miloše Zemana dostala Novinářskou cenu a napsala o nich i knihu. Mimo jiné proto, aby lidé nezapomněli. „Přijde mi, že když dojde k události, která Česko nějakým způsobem směřuje, a pak nastane změna, zapomene se na to, co bylo.“
Baví mě svět mafiánů. Vždy, když něco píšu, objevím levotu, říká novinářka Pokorná z Deníku N
Zdislava Pokorná sebe samu nepovažuje za vyloženě investigativní novinářku. „Mám pocit, že dělám tak nějak všechno, ale sama od sebe sklouzávám k tomu, že vždycky, když něco napíšu, tak tam najdu nějakou levotu nebo mě na ni někdo upozorní,“ odhaluje novinářka, jak vznikají její články.
„Baví mě svět mafiánů a podvodů. Baví mě bavit se s těmi lidmi, zjišťovat, jak se snaží ohýbat zákon,“ vyjmenovává témata, na která se ve své práci zaměřuje. „Proto jsem se také dostala k Pražskému hradu, kde se kolem exprezidenta Miloše Zemana objevovali lidé napojení právě na tyto podnikatelské struktury,“ naráží Pokorná na kauzy kolem Zemanova spolupracovníka Martina Nejedlého a někdejšího kancléře Vratislava Mynáře.
Rozkrývání dění na Hradě znamenalo pro novinářku spoustu práce v terénu. Před sídlem prezidenta jednu dobu trávila i čtyřicet hodin týdně. „Zajímalo mě, co se tam skutečně děje. Tak jsme si řekli, že o tom napíšeme knížku.“
Rok u Pražského hradu
Titul s názvem Zemanovo finále vyšel už poté, co Miloši Zemanovi skončil prezidentský mandát. Podle Pokorné má ale smysl se osobnostem kolem exprezidenta věnovat, i když už nemají blízko k Hradu. „Oni někde vylezou. Myslím si, že se dá očekávat, že to bude na Slovensku, protože Miloš Zeman a Martin Nejedlý s dalšími lidmi kolem exprezidenta měli dlouhodobě blízko k současnému slovenskému premiéru Ficovi,“ předpovídá novinářka.
Sesbírat materiály na knihu trvalo zhruba rok, kdy Pokorná dělila svůj čas mezi mapování dění na Hradě a psaní. Její dlouhodobá přítomnost vedla někdy k vyhroceným i bizarním situacím. Třeba když pracovníci nainstalovali neprůhlednou folii, aby novinářce zabránili ve focení poznávacích značek aut návštěvníků, kteří dorazili na schůzku s někým z Hradu.
„Mně to přišlo strašně vtipné, já si prostě hrozně užívám to, když můžu být venku, a dějí se tam takové bizáry, protože mám pocit, že žiju, že dělám novinařinu, ale když sedím u stolu v kanceláři a zvedám telefony, tak bych radši šla k pásu do obchodu,“ směje se novinářka.
Ego jako nevýhoda
Vedle fyzických bariér v podobě fólie se Pokorná musela vyrovnat také se setkáním s řidičem Martina Nejedlého. „Seděla jsem na své oblíbené lavičce a on si sedl kousek vedle mě a prostě mě tam pozoroval. To bylo nepříjemné, ale oni podle mě už taky nevěděli, co se mnou,“ vypráví.
„Někteří bývalí zaměstnanci Hradu mi říkali, že si první týden mysleli, že to je nějaká sranda, ale když pak viděli, že tam jsem celý rok, tak jim to úplně znemožnilo scházet se s některými lidmi na Hradě. Sedět tam zní jako banalita, ale hrozně jim to znepříjemnilo chod toho jejich byznysu,“ míní Pokorná.
Novinářka přiznává, že si ve své tvorbě nevěří, a to i přes to, že má za sebou úspěch v podobě Novinářské ceny veřejnosti. „Nad všemi tématy hrozně přemýšlím, jestli jsem nenaletěla, jestli jsem to neudělala špatně,“ říká. „Ale myslím si, že je to naopak výhoda, protože když má novinář velké ego a přestane nad sebou pochybovat, začne dělat velké chyby.“
Když se zamýšlí nad hradními kauzami, zpětně by se víc zaměřila na obsah schůzek, které se tam uskutečnily. „Psala jsem to možná trochu bulvárně, že se tam někdo sešel, ale zpětně bych to udělala tak, že bych si s tím dala ještě trochu víc práce a snažila se opravdu zjistit, co tam ti lidi řešili. Ono to vždycky nešlo, ale možná to mohlo být lepší.“
Regionální gauneři
Kniha Zemanovo finále má v popisku mimo jiné „na co bychom ve vlastním zájmu neměli zapomenout“. Podle Pokorné ale lidé už zapomněli. „Přijde mi, že když dojde k nějaké události, která Česko nějakým způsobem směřuje, a pak střih, změna, zapomene se na to, co bylo. Myslím, že to můžeme vidět i v současné politické situaci, když se koukneme třeba na rostoucí preference hnutí ANO,“ podotýká.
Dění kolem Hradu už tolik nesleduje, „venku“, mimo kancelářský stůl chce ale zůstat i dál a chce se věnovat regionálním kauzám. „Plán je v tom regionu vždycky popsat síť toho daného vlivu, a kdyby se to povedlo, tak pak mít síť vlivu lidí v celé České republice, kteří jsou napojení na veřejnou moc a nějakým způsobem z toho těží, ale nepočítám do toho oligarchy a lidi, kteří jsou úplně na vrcholu moci v České republice, ale spíš takové lokální gaunery,“ nastiňuje své plány Pokorná.
„Potřebuji dělat věci, které nějakým způsobem dávají smysl, a už úplně nepsat proto, že je po tom nějaká poptávka. Spíš se obecně zamýšlet nad tím, co ve veřejném prostoru chybí, co se nepopisuje a na co je potřeba upozorňovat,“ dodává.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, Podcasty Google, Apple a YouTube.