Lidské nevědomí i démony lze vystopovat v dílech Evy Švankmajerové. Staroměstská radnice v Praze deset let od její smrti připomíná tvorbu této malířky, keramičky, loutkářky a filmové výtvarnice. Souběžně se s retrospektivní výstavou představuje její syn, také výtvarník, Václav Švankmajer.
Eva Švankmajerová je držitelkou pěti Českých lvů za výtvarné řešení a filmové plakáty - všechny získala za práci na surrealistických filmech svého manžela Jana: hororové pohádce Otesánek, filozofickém hororu Šílení a zpracování faustovského mýtu v Lekci Faust.
Filmová tvorba a několik výstav byly pro absolventku průmyslové školy bytové tvorby a loutkářství na AMU jedinou možností, jak za normalizace prezentovat svou tvorbu v domovském Československu. Od roku 1970 byla členkou Surrealistické skupiny, která působila v undergroundu.
„Obrazy jsou deník jejího života, malovala nás, malovala svět,“ vzpomíná malířčina dcera Veronika Hrubá.
Eva Švankmajerová zaznamenávala všechno, co se v jejím okolí dělo. Často se věnovala i ženským tématům. Na výstavě je zařazen Emancipační cyklus z konce šedesátých let, parafrázující slavná díla světového malířství. Z Botticelliho Zrození Venuše tak vzniklo ironické Zrození Venouše.
Retrospektivní expozice s názvem 75-10 potrvá do 4. září. Paralelně s Evou Švankmajerovou vystavuje na Staroměstské radnici i její syn Václav své malby a kresby, kromě toho se věnuje také animovanému filmu. Výtvarný talent zdědila i dcera Veronika, která je keramičkou.
