Suka a Dvořáka hrají s mohutným zvukem, láskou k detailu a se sebevědomím i autoritou, které vycházejí z osobního propojení – píše britský list The Guardian o posledním albu uskupení Josef Suk Piano Quartet. Jeho polovina – houslista Radim Kresta a violoncellista Václav Petr – představila novinku v Událostech v kultuře.
Josef Suk Piano Quartet svým názvem odkazuje ke slavnému houslistovi. Nejnovější nahrávka tohoto tělesa spojuje klavírní kvarteta virtuosova dědečka, skladatele Josefa Suka staršího, a pradědečka, komponisty Antonína Dvořáka. Dvořák byl nejen Sukovým tchánem, ale i pedagogem.
Popiska k vaší nové nahrávce říká: zralý Antonín Dvořák versus teenager Josef Suk. Kdo podle vás tedy v souboji kvartet vyhrál?
Radim Kresta: Oba dva jsou vítězové. Antonín Dvořák už v té době byl učitelem Josefa Suka na Pražské konzervatoři. Dvořák je vítěz coby pedagog a Josef Suk je vítěz coby jeho věrný žák.
Dá se aspoň říct, ke kterému kvartetu tíhnete více?
Petr Václav: I na to je těžké odpovědět. Náš pohled je ovlivněn spoustou hledisek. Klavírní kvarteto Josefa Suka bylo jedním z prvních, které jsme spolu hráli, zabýváme se jím víceméně stále pět šest let. Kdežto klavírní kvartet Antonína Dvořáka jsme začali studovat teprve před dvěma třemi lety. Sukův kvartet je opus 1, tedy vyloženě jeho první dílo, které napsal jako sedmnáctiletý. A s přihlédnutím k tomu musí každý smeknout klobouk, je to neuvěřitelné dílo.
Radim Kresta: Obě díla ale mají jednu výraznou spojitost – poetiku české hudby, která je nenahraditelná. Prostě je to naše srdeční záležitost.
Jak dalece je z nahrávek cítit, že Dvořák a Suk byli ve vztahu učitel a žák?
Radim Kresta: Dvořák dal talentovanému Sukovi obrovskou volnost. Svůj klavírní kvartet č. 2 napsal o dva roky dříve. Suk ho tedy již znal a byl jím velmi ovlivněn, ale i tak je jeho hudba velmi odlišná. Je bouřlivá. Každý si zachoval svoji osobitost.
