Ve věku devadesáti let zemřel Zdeněk Smetana. Český animátor, scenárista a výtvarník je spojen především s oblíbenými večerníčky o Křemílkovi a Vochomůrkovi, Rákosníčkovi či Malé čarodějnici.
Zdeněk Smetana, pražský rodák (26. července 1925) a žák malíře a ilustrátora Cyrila Boudy, je spojen především s Krátkým filmem, jehož součástí bylo animační studio Bratři v triku. Do studia, založeného Jiřím Trnkou, přišel v roce 1946 – a už v něm zůstal.
Naučil se všechny profese, léta dělal kreslíře a animátora. Velké zkušenosti získal díky americké zakázce na tucet dílů seriálu Tom a Jerry, které v Praze vznikly na počátku 60. let.
„Musíte mít stejné ladění“
Podobu vtiskl mnoha večerníčkovým postavám, které dávají dobrou noc už několikáté generaci malých diváků: Křemílek a Vochomůrka, Malá čarodějnice, Štaflík a Špagetka, Racochejl, Rákosníček… Jako první vznikl seriál Pohádky z mechu a kapradí v roce 1968, začal jako černobílý.
„Inspirací je vždycky spisovatel. Třeba pan Čtvrtek udělal takové texty, které mě opravdu inspirovaly k tomu, jak má ten panák vypadat. Jinak je znám taky z přírody, oni existují. Všelijací rákosníčci přece existují všude na světě. Křemílka a Vochomůrku mám na zahradě v rákosí. Navíc ve svém věku už věřím na pohádky,“ uvedl ke vzniku pohádkových postaviček Smetana.
V čem je jejich úspěch? Zdeněk Smetana prý nechtěl dělat jen hezké obrázky. „Chtěli jsme dětem ukázat dobrou výtvarničinu, dobrý herecký projev a dobrou muziku. Musíte mít stejné ladění jako děti. A já mám tu výhodu, že jsem se od diváka nikdy nevzdálil. Vždycky se na filmy dívám jako divák a říkám si: 'Hergot, jak to dopadne',“ prozradil.
Ocenění ho prý vždy potěšila, ale nejvíce si cenil ohlasů od dětských diváků: „Dospělí vám řeknou: 'Jo, to bylo hezký, to se vám povedlo.' Ale u dítěte naprosto jasně vidíte, co je hezké, co zabírá a co ne. V jejich očích to vidíte. A když je to kór ošklivý, tak chtějí čurat.“ Děti jej také vedou k přesnosti. Prý vždycky poznaly, když Rákosníčkovi namaloval méně nebo více než sedm vlasů.
Groteskní moralitky a olejomalby – odpočinek od dětí
Smetana se jako výtvarník věnoval i mimovečerníčkové tvorbě. Je také autorem krátkometrážních groteskně laděných moralit, které byly určené dospělým divákům: Láhev svět, Konec krychle nebo pohádek vyprávěných jadrným jazykem podle předloh spisovatele J. Š. Kubína Voda čerstvosti a Všehochlup. Od dětí si odskakoval i při malířské tvorbě.
„Když děláte večerníčky a děláte už čtrnáctý díl, třicátý díl, potřebujete si odpočinout, dělat něco jiného. Měl jsem od mládí svého miláčka – olejomalbu. A taky jsem si odskakoval na grafiku, v níž jsem si vymýšlel situace spíš groteskního rázu,“ upřesnil Smetana.
Jeho méně známé groteskní moralitky pro dospělé si můžete pustit níže:
