Po třiceti letech vyšla u Supraphonu nová nahrávka opery Bohuslava Martinů Ariadna. Skladatel lyrické dílo napsal za pouhý měsíc v létě 1958, aby si prý odpočinul od komponování náročných Řeckých pašijí. Koncertní provedení pro nový záznam vzniklo v nastudování Tomáše Netopila s Essenskou filharmonií a sopranistkou Simonou Šaturovou.
Rozhovor se Simonou Šaturovou
Jak se pěvkyně, která je žádanou interpretkou mozartovských postav a repertoáru období italského bel canta, dostane k hudbě Bohuslava Martinů?
Pro mě mají Mozart s Martinů hodně společného, co se interpretace týče – čistotu. Bel canto i romantická opera mají své nánosy, ale Mozart i Martinů jsou jako studánka. Bylo to pro mě velice příjemné.
Tomáš Netopil řekl, cituji: Závěrečné lamento v podání Simony Šaturové bere posluchačům dech. Jak pro vás byla role pěvecky náročná?
Náročná byla především na emoce. Po tom všem, co se tam za těch čtyřicet minut stane, se zkoncentrovat a ztišit se, to je nejtěžší.
Ariadnu vydal Supraphon 24. června. Album je doplněno dvojkoncertem pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány.
