Tehdy v červnu léta Páně 1771 to v Podmoklech (zřejmě nomen omen) na Rokycansku vypadalo, že se snad nebe nezavře. Neustávající proudy vody podemlely i břeh místního potoka, a jen tak se mohlo stát, že když se nádeník Janota klouzal, jako už tolikrát předtím, po mokré stráni, všimnul si, jak se v bahnitém sesuvu cosi blýská.
Vteřina dějepisu: Kdybyste 12. června 1771 našli poklad, šli byste do hospody, nebo do muzea?
Není všechno zlato, co se třpytí – ale tohle zlato bylo. Úctyhodná hromada keltských mincí z prvního století před naším letopočtem. Poklad v téhle zapomenuté díře? To by Janotu rozesmálo. Pěkné knoflíky, pomyslel si. Vezmu je děckám na hraní. Víte, jak to nakonec s drahocenným nálezem dopadlo?
