Klasik české divadelní vědy, kritik, publicista a také příležitostný komik Vladimír Just před několika lety rozebral teatralitu politických procesů padesátých let. Optikou divadelní kritiky nahlíží i na nedávné prezidentské volby a roli hlavy státu. Svou „recenzi“ probral jako host Interview ČT24.
„Volby se změnily ve dvoukolový casting. Miliony lidí spolurozhodovaly o obsazení a jde o to trefit se do role, která je žádána,“ popisuje Vladimír Just. Jako divadelní kritik, který se zabývá divadlem v přeneseném slova smyslu sleduje, jak jsou kandidáti na role autentičtí.
„Kde je málo herectví nebo ho aspoň nepoznám, tak to je mi sympatické,“ přiznává. „Čím víc je tam osobního nasazení, autenticity, ručení vlastní osobností, tím méně potřebuje hrát na nás,“ vysvětlil.
Nicméně prezident se rolím nevyhne. Roli hlavy státu vnímá Just jako symbolickou a reprezentativní, člověk v této funkci by měl nastavovat v politice morální laťku. To se v Justových očích dařilo T. G. Masarykovi nebo Václavu Havlovi.
„Dneska se to úplně vytratilo, už je to jenom soutěž. Všimněte si, že v novinách to je jako recenze na divadlo. Ten zaútočil, ten ztratil tempo, tenhle naopak reagoval velmi pohotově. Oceňují se technické finesy a jak to ten dotyčný zvládá, nebo nezvládá,“ upozorňuje Just.
Zdevastovaná kampaň, málem i řád a klid
Just je mimo jiné autorem slovníku floskulí. U jednoho z vydání anotace uvádí, že by měl být příručkou pro všechny, „počínaje prezidentem a konče posledním houmlesákem“.
Bezobsažné fráze šlo zachytit i v posledních prezidentských volbách. Očekával například, že floskulí by se mohlo stát heslo Petra Pavla: Řád a klid. „Ale když to koresponduje s jeho jinými projevy, už ne volebními, tak jsem se s tím nakonec smířil,“ podotkl.
Andrej Babiš nicméně podle Justa věčným opakováním zdevastoval slovo kampaň. Už dříve šéfa ANO srovnával s postavou Hugo Pludka z Havlova absurdního dramatu Zahradní slavnost.
„Tenhle člověk nakonec vystoupá po žebříčku a nikdo neví, co si vlastně myslí. A on nakonec zapomene, kým je, takže když přijede k rodičům na návštěvu, nepozná je, protože – v nadsázce – absolutní nula může být nakonec vším,“ připomíná.
V „recenzi“ na hlavu státu zmiňuje Just i kulisy, tedy Hradčany, které byly sídlem králů a zůstávají i sídlem prezidentů. „Tam odtud koukat dolů, z toho se zatočí hlava. Ostatně řada prezidentů na to upozorňovala,“ varuje.
