Constantina Brâncușiho, původně rumunskému sochaře, označují jako otce abstraktního umění, aniž by však byl abstraktní a patřil k nějakému proudu. Jeho retrospektiva, první podobně velká za posledních 30 let, čítající více než stovku děl, je v pařížském Centre Pompidou k vidění do začátku července.
Narodil se do rolnické rodiny na jihu Rumunska. Původně se vyučil tesařem a kameníkem. V roce 1903 se ale vydal pěšky do ciziny. Prošel Vídeň, Bavorsko a Švýcarsko, prodělal zápal plic a po osmnácti měsících došel do Francie. To mu bylo osmadvacet let.
Než si založil vlastní sochařské studio, pracoval pro Augusta Rodina. „Nic neroste ve stínu velkých stromů,“ měl prohlásit, když Rodina opouštěl. V roce 1955 Guggenheimovo muzeum v New Yorku připravilo první retrospektivní výstavu jeho děl z mramoru, dřeva a kovu.
Postupem času dospěl k vlastnímu abstraktnímu stylu, výjimečnému svojí jednoduchostí a čistotou, určitému návratu k esenci a počátku. Přímou prací se dřevem a mramorem zahájil radikální nový přístup k sochařství, který stál na abstraktních tvarech. „Je velká škoda, že musíme kazit krásný materiál hloubením malých otvorů pro oči, vlasy, uši,“ prohlásil.
V rodném Rumunsku mnoho jeho děl není. Nekonečný sloup vysoký třicet metrů, památník obětem 1. světové války, však vztyčil v Târgu Jiu. Kousek od své rodné vsi.
Na nákup jeho díla se pořádala sbírka
Centre Pompidou vystavuje menší objekty. Desítky soch, včetně několika verzí slavné Spící múzy, ale také fotografie nebo sochařské náčiní. Část děl pochází z Brâncușiho ateliéru, který odkázal Francii. Jeho replika se nachází přímo naproti samotného Centre Pompidou. Své umění chtěl odkázat Rumunsku, ale tehdejší komunistická vláda jeho nabídku odmítla.
Brâncuși neposkytoval téměř žádné rozhovory. Neměl umělecké zastoupení a svá díla prodával napřímo kupujícím, kteří museli navštívit jeho dílnu. V roce 1945 náhle přestal pracovat, protože prý už neměl co dodat. Ve svých posledních letech už nevytvářel další sochy, místo toho trávil čas přestavováním své dílny a prodejem zbývajících kusů. Brâncuși zemřel v roce 1957.
Před několika lety vznikla v Bukurešti iniciativa, v níž se vybíralo šest milionů eur na nákup jedné z jeho vápencových soch nazvané Moudrost Země, která zobrazuje ženskou postavu sedící se založenýma rukama a zvednutýma nohama. Hodnotu jedenácti milionů eur chtěla dorovnat vláda, prostředky na nákup od soukromého sběratele se však vybrat nepodařilo. Vláda rovněž chtěla, aby se umělcovy ostatky přesunuly z Paříže do Rumunska.
V roce 1926 zase americký sběratel pořídil jeho Ptáka v prostoru, po příjezdu do vlasti z něj ale musel nečekaně platit clo, jakkoliv umělecké předměty od něj byly oproštěny. Poté, co celníci odmítli, že by se jednalo o umění, vypukl spor o jeho podstatu. Abstraktní plastika z leštěného bronzu nakonec byla ve sledovaném sporu od cla osvobozena.
