Zaplněné Národní divadlo se rozloučilo s Janou Hlaváčovou. Divadelní a filmová herečka zemřela 13. ledna. Poslední sbohem jí přišli dát přátelé, kolegové, někdejší studenti Hlaváčové z DAMU i veřejnost. Vzpomínali na ni jako na výjimečnou herečku, která byla také skvělou vyučující na DAMU, starostlivou mámou a přítelkyní i mimořádnou ženou, jíž nechyběla přirozená krása ani smysl pro humor.
Na zesnulou umělkyni jako první zavzpomínal jménem bývalých studentů herectví Ivan Trojan. Uvedl, že Hlaváčová jako vyučující na DAMU měla opravdový zájem o ostatní, nikdy nechodila do školy s „blbou náladou“ a starala se, aby její studenti dostali dobré angažmá či příležitost v rozhlase či televizi. Byla člověkem s velkým srdcem a otevřenou náručí, který vždy myslel víc na druhé než na sebe, řekl.
Generální ředitel Národního divadla Jan Burian připomněl její slavné divadelní, filmové či televizní role. Ocenil, že byla nejen mimořádnou herečkou, ale také výbornou a empatickou kantorkou budoucích herců. Její postavy byly podle něj dojemné, ale podobně jako ona sama se nikdy nad sebou nedojímaly. „Všechno, co mohla rozdat, nám dala... Nikdy nechtěla být vzorem, ale přesto se jím stala,“ prohlásil Burian.
Jana byla krásná žena a úžasná herečka, svědomitá, pracovitá, plná energie, elánu a dobré nálady, která se také starala o rodinu a domácnost, zavzpomínala herečka Taťjana Medvecká. Pro ni a její generaci byla Hlaváčová modlou, „něco jako bohyní“. „Opravdová hvězda bez hvězdných manýrů,“ uvedla o své kolegyni a přítelkyni. Společné nejen divadelní zážitky v Česku i na Slovensku, ale také účast v herecké stávce během revolučních událostí listopadu 1989 připomněla Emília Vášáryová.
U rakve vystavené na jevišti se střídaly jako čestná stráž desítky herců všech generací, mezi nimi například Jiřina Bohdalová, Petr Štěpánek, Svatopluk Skopal, Ondřej Kepka nebo Dagmar Havlová. V zaplněném divadle se objevili také Jiří Lábus, Hynek Čermák, zpěvačka Lucie Bílá nebo režisér Jiří Strach.
Proslovy doplnilo promítání fotografií a videoukázky z kariéry Hlaváčové. Petr Kostka zarecitoval z díla Jaroslava Seiferta. Mezi přítomnými byl rovněž prezident republiky Petr Pavel s manželkou Evou a také ministr kultury Martin Baxa (ODS).
Na závěr zazněla státní hymna. Na poslední cestu z jeviště zesnulou umělkyni doprovodil dlouhotrvající potlesk zaplněného hlediště. Před historickou budovou zazněly smuteční fanfáry.
Budova divadla se otevřela s předstihem, aby smuteční hosté mohli položit květiny a poklonit se u rakve. Už hodinu před obřadem stála fronta zájemců od divadla ke křižovatce na nábřeží.
Významná herečka poválečné éry
Rozloučení organizovalo Národní divadlo ve spolupráci s Divadlem na Vinohradech. Na obou scénách ztvárnila Hlaváčová desítky rolí. Členkou činohry Národního divadla byla v letech 1965 až 1990, poté byla dvacet let v angažmá Divadla na Vinohradech.
Hlaváčová patřila k nejvýznamnějším českým herečkám poválečné éry. Během své bohaté kariéry zvládala komedie i dramata na divadle i ve filmu, diváci si ji pamatují také z řady televizních inscenací a seriálů. Díky svému zajímavému a kultivovanému hlasu se výrazně prosadila i v dabingu a rozhlase. Své herecké zkušenosti také předávala studentům herectví jako pedagog DAMU.
V březnu 2013 Hlaváčová převzala Thálii za celoživotní mistrovství. Byla také držitelkou ceny Františka Filipovského za nejlepší ženský výkon v dabingu, stejnou cenu obdržela rovněž za celoživotní herecké mistrovství v tomto oboru.
