V zaplněném Národním divadle se s Janou Hlaváčovou naposledy rozloučili kolegové, přátelé i veřejnost

Zaplněné Národní divadlo se rozloučilo s Janou Hlaváčovou. Divadelní a filmová herečka zemřela 13. ledna. Poslední sbohem jí přišli dát přátelé, kolegové, někdejší studenti Hlaváčové z DAMU i veřejnost. Vzpomínali na ni jako na výjimečnou herečku, která byla také skvělou vyučující na DAMU, starostlivou mámou a přítelkyní i mimořádnou ženou, jíž nechyběla přirozená krása ani smysl pro humor.

Na zesnulou umělkyni jako první zavzpomínal jménem bývalých studentů herectví Ivan Trojan. Uvedl, že Hlaváčová jako vyučující na DAMU měla opravdový zájem o ostatní, nikdy nechodila do školy s „blbou náladou“ a starala se, aby její studenti dostali dobré angažmá či příležitost v rozhlase či televizi. Byla člověkem s velkým srdcem a otevřenou náručí, který vždy myslel víc na druhé než na sebe, řekl.

Generální ředitel Národního divadla Jan Burian připomněl její slavné divadelní, filmové či televizní role. Ocenil, že byla nejen mimořádnou herečkou, ale také výbornou a empatickou kantorkou budoucích herců. Její postavy byly podle něj dojemné, ale podobně jako ona sama se nikdy nad sebou nedojímaly. „Všechno, co mohla rozdat, nám dala... Nikdy nechtěla být vzorem, ale přesto se jím stala,“ prohlásil Burian.

Jana byla krásná žena a úžasná herečka, svědomitá, pracovitá, plná energie, elánu a dobré nálady, která se také starala o rodinu a domácnost, zavzpomínala herečka Taťjana Medvecká. Pro ni a její generaci byla Hlaváčová modlou, „něco jako bohyní“. „Opravdová hvězda bez hvězdných manýrů,“ uvedla o své kolegyni a přítelkyni. Společné nejen divadelní zážitky v Česku i na Slovensku, ale také účast v herecké stávce během revolučních událostí listopadu 1989 připomněla Emília Vášáryová.

U rakve vystavené na jevišti se střídaly jako čestná stráž desítky herců všech generací, mezi nimi například Jiřina Bohdalová, Petr Štěpánek, Svatopluk Skopal, Ondřej Kepka nebo Dagmar Havlová. V zaplněném divadle se objevili také Jiří Lábus, Hynek Čermák, zpěvačka Lucie Bílá nebo režisér Jiří Strach.

Proslovy doplnilo promítání fotografií a videoukázky z kariéry Hlaváčové. Petr Kostka zarecitoval z díla Jaroslava Seiferta. Mezi přítomnými byl rovněž prezident republiky Petr Pavel s manželkou Evou a také ministr kultury Martin Baxa (ODS).

Na závěr zazněla státní hymna. Na poslední cestu z jeviště zesnulou umělkyni doprovodil dlouhotrvající potlesk zaplněného hlediště. Před historickou budovou zazněly smuteční fanfáry.

Budova divadla se otevřela s předstihem, aby smuteční hosté mohli položit květiny a poklonit se u rakve. Už hodinu před obřadem stála fronta zájemců od divadla ke křižovatce na nábřeží.

Významná herečka poválečné éry

Rozloučení organizovalo Národní divadlo ve spolupráci s Divadlem na Vinohradech. Na obou scénách ztvárnila Hlaváčová desítky rolí. Členkou činohry Národního divadla byla v letech 1965 až 1990, poté byla dvacet let v angažmá Divadla na Vinohradech.

Hlaváčová patřila k nejvýznamnějším českým herečkám poválečné éry. Během své bohaté kariéry zvládala komedie i dramata na divadle i ve filmu, diváci si ji pamatují také z řady televizních inscenací a seriálů. Díky svému zajímavému a kultivovanému hlasu se výrazně prosadila i v dabingu a rozhlase. Své herecké zkušenosti také předávala studentům herectví jako pedagog DAMU.

V březnu 2013 Hlaváčová převzala Thálii za celoživotní mistrovství. Byla také držitelkou ceny Františka Filipovského za nejlepší ženský výkon v dabingu, stejnou cenu obdržela rovněž za celoživotní herecké mistrovství v tomto oboru.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Tanec na kostech mrtvých.“ Ruská kultura kryje v Mariupolu zločin okupantů

Tento týden jsou to čtyři roky od ruského bombardování divadla v Mariupolu, v němž se ukrývali ukrajinští civilisté. Útok nepřežily stovky lidí, přesný počet obětí zřejmě nikdy nebude znám. Okupanti důkazy svého zločinu zničili a na místě postavili nové divadlo, jehož okázalé – a pouze zdánlivé – otevření doprovázela prohlášení o „nezničitelné ruské kultuře“. Ukrajinci mluví o „tanci na kostech mrtvých“ a experti o důkazu, že ruská kultura je součástí okupační politiky.
20. 3. 2026

Video„Už bych rád zase něco řekl.“ Ondřej Ruml má nové album

Ondřej Ruml po patnácti letech vydává autorské album, kde se podílel na většině hudby a textů. „Nazrál ve mně čas, že už bych rád zase něco řekl, ale chtěl bych se věnovat do hloubky svým pocitům a vjemům,“ vysvětlil pro ČT24. Nahrávku s desítkou písní nazval Vždycky to tu bylo. „To je to, na čem se shodneme napříč generacemi, vyznáními a náboženstvími,“ vysvětlil. Název platí i pro to, jak Ruml vnímá nahrávání desek. „V dnešní době se říká, že alba se moc nevydávají, že se mají vydávat spíš singly, ale já si myslím, že album má ten hlavní smysl v tom, že to je jako kniha. Nějak začíná, pokračuje a končí. Zpěvák či interpret tím vydává pohled do svého světa,“ říká.
20. 3. 2026

Herce Vala Kilmera „hluboko z hrobu“ oživí AI

Herec Val Kilmer zemřel před téměř rokem, přesto se objeví v chystaném filmu As Deep as the Grave (Hluboké jako hrob). Umožní to generativní umělá inteligence. Podle agentury AP se jedná o jedno z dosud nejodvážnějších využití AI ve filmové tvorbě.
20. 3. 2026

V Lipsku začal knižní veletrh, za Česko čte Pilátová či Hlaučo

V německém Lipsku začal mezinárodní knižní veletrh, za Česko se na něm představí čtrnáct autorek a autorů. Od loňského podzimu probíhá v německy mluvících zemích Rok české kultury. Akce vyvrcholí na podzim největší knižní výstavou světa ve Frankfurtu nad Mohanem, kde bude Česko čestným hostem.
20. 3. 2026
Načítání...