V Brně vzniklo Centrum umění nových médií, které nese jméno manželů Vašulkových, průkopníků světového videoartu. Jeho cílem je mapovat a připomínat tvorbu brněnského rodáka Bohuslava Woodyho Vašulky a jeho manželky Steiny a zároveň podporovat současné umělce. Centrum získalo vybraná díla a část digitálního archivu Vašulkových s množstvím dokladů nejen o jejich tvorbě, ale obecně o umění videoartu a jeho vývoji.
Centrum tvořené studovnou a dvěma expozičními místnostmi našlo zázemí v Domě umění města Brna. „Archiv poskytuje širokou informaci o videoartu jako žánru,“ zve návštěvníky ředitelka Domu umění Terezie Petišková.
Spolek Vašulka Kitchen Brno připravuje podle předsedy Tomáše Rullera výstavní, publikační i výzkumnou činnost, stejně jako workshopy. Bude spolupracovat také s vysokými školami.
Význam Vašulkových pro světový videoart je podle Michaela Bielického, původem českého umělce a profesora mediálního umění na vysoké škole v Karlsruhe, mimořádný. Experimentovali s technikou, kterou si dnešní multimediální umělci sotva umějí představit. „Generaci s iPhonem v kapse lze těžko vysvětlit, jaká to byla doba,“ upozorňuje Bielický.
Podle Rullera patří Vašulka mezi nejvýznamnější brněnské rodáky; jeho význam pro současné umění přirovnává k Leoši Janáčkovi v hudbě nebo Gregoru Mendelovi v genetice. Společně se svou ženu po celém světě inspiroval generace tvůrců i odborníků ke zkoumání povahy nových médií a vztahu umění a digitálních technologií. V Česku po roce 1989 pomáhali etablovat videoart i další formy elektronického umění.
Vašulka v šedesátých letech odešel do Spojených států, kde zkoumal umělecký potenciál elektronických audiovizuálních médií, věnoval se také možnostem interakce mezi člověkem a technologiemi. V roce 1971 spoluzaložil v New Yorku studio The Kitchen. Tvořil společně s manželkou, která pochází z Islandu. Dnes žijí v Novém Mexiku.
Při své současné návštěvě Brna o sobě Vašulka hovořil jako o člověku na konci cesty, který už proměnám světa příliš nerozumí a vlastní tvorba z minulých dekád se mu zdá vzdálená. Zdůraznil ale význam své manželky jako umělecké souputnice. Vašulková zase zmínila sentimentální vztah obou manželů k Brnu; našli zde podle ní vnímavé publikum a při někdejším působení na fakultě výtvarných umění také talentované studenty.
