Už nedělám v životě tu chybu, že bych se snažila pro všechny, říká herečka Anna Geislerová

28 minut
Interview ČT24: Anna Geislerová o Němcové i Havlové
Zdroj: ČT24

V neděli večer končí minisérie Božena, kde si hlavní roli zahrála herečka Anna Geislerová. V Interview ČT24 mluví o tom, co pro ni role znamenala, co ji baví na vlastním psaní i jak koronavirus proměnil hereckou profesi a filmový průmysl.

„Mám hodně ráda svoji práci, která mi umožňuje nepřemýšlet sama nad sebou, ale nad někým jiným. Myslím, že hodně herců to tak má. Máte prostor věnovat se v mysli plně někomu jinému než sám sobě. Teď mám dost času, ale pracuji dál, točím, takže tvůrčí proces pořád probíhá, a to je věc, která mě naplňuje a odpoutává od sebe, což je zdravý proces,“ říká o svojí práci Geislerová.

Podle herečky by o sobě spisovatelka Božena Němcová nepochybovala v části své osobnosti, zároveň ale byla inteligentní ženou. „A takoví lidé pochybují hodně o sobě a o svých hodnotách či kvalitách,“ myslí si. Během natáčení minisérie prý s kolegy debatovala, zda by dnes Němcová byla bloggerkou, aktivistkou nebo třeba opoziční političkou. V dnešní době by podle herečky určitě neztratila schopnost pojmenovávat věci a interpretovat je.

Na roli se Geislerová připravovala i čtením korespondence spisovatelky, chtěla o Němcové vědět co nejvíc. „Přišla mi jako sklo. Tvrdá a zároveň strašně křehká. Chtěla jsem s ní a pro ni být odvážná. Šla přes bolest, přes trápení, přes lásku. Byla schopná vše převálcovat. Chtěla jsem být statečná a doufám, že jsem se k tomu beze strachu postavila. Člověk musí zapomenout na sebe a otevřít věci, které jinak neotvírá,“ uvádí herečka.

Jako spisovatelka se Geislerová zatím neoznačuje

V roli Němcové Geislerová vystřídala herečku Annu Kameníkovou. Měla kvůli tomu pochybnosti. „Mám pověst buldozeru, ale jsem velmi pochybovačný a přemýšlející člověk. Nejvíc pochybuji sama o sobě. Jsem šťastná, když vidím někoho, že je dobrý. Jít na řadu po někom, kdo prokázal vysokou kvalitu, je náročné a zavazující. Je to výzva, člověk chce obstát,“ sděluje Geislerová.

Pomohlo jí prý, že na place nebyla sama, a připravena je prý i na kritiku. Ohlasy má prý dobré, i když četla spoustu „strašlivých vyjádření“. „Už nedělám v životě tu chybu, že bych se snažila pro všechny. To nejde. Člověk musí vidět svoji cestu a vědět, že jde tudy. Co se děje okolo, na to se nesmí moc hledět,“ míní.

Sama stále píše povídky, chtěla by psát více, ale je prý „neukázněná“. „Zdráhám se říkat, že jsem spisovatelka, spíše se vidím jako autorka. To je takové nezávaznější. Až vydám další knihu, tak možná. Chtěla bych být spisovatelka. Potřebuji to dlouho nosit v hlavě, pak to jde rychle. Potřebuji to 'přespat' noc, dvě, a pak, když se k tomu po spánku vrátím, mozek udělá bilanci. Pak to upravuji a pak už to jde,“ uvádí. Povídky prý čte svým dětem a svému muži.

Havlová podle ní nestála o velkou pozornost

Nyní si také vysloužila další nominaci na Českého lva za roli Olgy Havlové ve filmu Havel. Boženu i snímek Havel točila Geislerová současně. Na bývalé první dámě obdivuje, že byla diplomatem, uměla na věci reagovat z odstupu a důležitá pro ni byla svoboda. Byla skromná, důstojná a elegantní.

„Její snažení bylo vždycky poctivé a upřímné. Nestála o moc velkou pozornost. To je v dnešní době vzácné. To já třeba nemám. Jsem herečka, takže nebudu tvrdit, že jsem strašně skromná a chci žít v ústraní,“ směje se Geislerová.

Lidé v branži prý nyní přistupují k práci s větší vděčností. Ona sama v současné době stihla dotočit projekty před uzávěrkami kvůli koronaviru, což považuje za štěstí a náhodu. Od herců se podle ní očekává, že budou „připravení dát si s kýmkoliv panáka na baru a být legrační“, hlavně by ale neměli mít názor a vyjadřovat se. „Je fakt, že máme velký dosah, asi tím, že jsme vidět a lidi se o nás zajímají. Potom nevidím žádný důvod, proč zrovna právě herci by se neměli vyjadřovat a neměli by být aktivní. Možná právě naopak,“ sděluje.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
před 9 hhodinami

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
před 9 hhodinami

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 11 hhodinami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 14 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
před 20 hhodinami

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...