Pro pražské Divadlo Gong připravil s týmem svých herců režisér a ředitel Divadla AHA! Miroslav Pokorný hru polského dramatika Sławomira Mrožka Tancovačka. V překladu Heleny Stachové a výpravě Zuzany Hadrabové a Martiny Stichové ji můžete vidět v podání třech neokoukaných hereckých tváří Radovana Klučky, Vratislava Hadraby a Miloše Mazala. Žádný z výše zmíněných se nebojí třeskuté legrace či absurdity připsané k dobru, na vlastní účet.
Rozjívený večírek tří mladíků, kteří se ocitají v neznámé místnosti a očekávají bujaré taneční veselí, je groteskním podobenstvím vitality i absurdity života. Klaunský smutek hrdinů magicky násobí nečekané příchody tajemných bytostí, téměř hmatatelných přízraků, jakých se obáváme. Číhají za dveřmi, v prázdné truhle, v nás samých. Předscéna evokuje pohyb. Rozházené dřevěné židle s pamětí hospodských událostí, konfety, nasvícená forbína, tahací harmonika. Znavená trubka postupně nabývá na významu, stmívá se.
„Šel jsem po cestě se dvěma přáteli, slunce zapadalo za horu nad městem a fjordem. Pocítil jsem nápor smutku, nebe se náhle změnilo v krvavou červeň… Díval jsem se na plápolající mraky nad fjordem, byly jak krev a meč… mí přátelé šli dál a já tam stál a třásl se strachy,“ vypráví malíř Edvard Munch a mně se jeho obrazy Výkřik i Tanec života náhle slévají v jednom kole křepčení hlavních aktérů Tancovačky. Podobně jako na plátnech slavného modernisty mají v dramatu přítomné bytosti dynamiku i strnulost zároveň.
„Aktuální téma samotné hry vidím hlavně v prázdnotě života, kterou se lidé snaží vyplnit jakousi křečovitou honbou za zábavou. Pokud opravdu zábava chybí, najednou člověk stojí tváří v tvář té prázdnotě, které se bojí, a jeho reakce může mít i tragické následky,“ říká Vratislav Hadraba, pro něhož je nový úkol příjemným odklonem od světa pohádek, jimž se hodně věnuje v ostatních kusech domovského Divadla AHA!. Kondenzovaný děj polské jednoaktovky mu umožňuje maximálně využít mimických dovedností i výrazného zjevu a dobře tak doplnit odlišnou typologii kolegů.
Čilý kontakt s diváky se mladíkům daří navázat hned v začátku, kdy jsou schovaní za dekorací prosklených dveří. Baletní úbor Radovana Klučky (La Fabrica, A studio Rubín, destruktoterapie - uvolnění stresu ničením) se sukýnkou jak z Labutího jezera připomíná hravou komiku převleků Petra Nikla, včetně kontrastního obutí černých bagančat. Další figura má oblek, karnevalovou čapku a vyleštěné lakýrky (herec a grafik Miloš Mazal), klaunský plášť třetího je oboustranný, umožní hbitou proměnu postavy (Vratislav Hadraba).
Střídmou scénografii pokoje dotvářejí lampiony, zavěšené nad oprýskaným stolem se židlemi. Děj gradují industriálně temná hudba Toma Waitse a světelné změny. Některé textové pasáže jsou hlasově značně urgentní, místy snad nad míru. „Třeba ta tancovačka vůbec nemá bejt,“ křičí mladý muž. Všichni si ji ale přejí. Opakovaný rituál s hřebeny a úpravou účesu stručně dokresluje pánské přípravy na akci. Vodka, hřebeny, agrese a hudba. Také mrtvolné ticho, co může vyvolat horor.
„Mohla bejt zábava. Nemůžu žít bez zábavy.“ Absurdita, křiklavá exprese a překvapivé pointy - Mrožkova Tancovačka (1962) byla do češtiny přeložena brzo po svém vzniku a je u nás poměrně často uváděným titulem. Soubor ji v programu obecně definuje coby alegorii hledání a tápání mladé generace, na jevišti ji konkrétně ztvárňuje - s energickým nasazením třicátníků - v dekadentně podané scenérii i atmosféře.
V rámci dramaturgie Divadla AHA! (zaměřeného spíše na dramatiku pro děti a mládež) jde o výraznější (nikoli však první) vybočení a ozvláštnění repertoáru, jež si soubor mohl dovolit především díky projektu Shakespeare a Mrožek v Gongu, který uvedl i jejich Večer tříkrálový. Pokorného režie je svobodná a obrazivá. Groteska má jen padesátiminutovou stopáž, což může být výhodou jejího hraní i pro střední školy. V jiném obsazení (Jarmil Škvrna, Karel Koula a Karel Zima) inscenovalo Divadlo AHA! Tancovačku už koncem devadesátých let, kdy s ní úspěšně projelo řadou českých divadelních festivalů a měst.
„Přijde-li člověk ráno z tmavé ložnice do obývacího pokoje, vidí například všechno v namodralém světle. I nejtemnější stíny jsou projasněny. Po chvíli si zvykne na světlo, stíny se stanou hlubšími a člověk vidí vše ostřeji,“ tvrdí Edvard Munch a podobně to cítím i po Mrožkově pijácké katarzi bizarního příběhu, který je karnevalem i smuteční oslavou zároveň. Sobecká snaha pobavit se za každou cenu a na úkor druhého může ovšem překročit hranice etiky, mrazivě a tak, jak je tomu právě v Tancovačce. V Divadle Gong ji hrají ještě 8. února nebo 23. března od 10:00.
O autorovi: Sławomir Mrožek (*1930) - polský spisovatel, dramatik, publicista a kreslíř. Narodil se v Borzecinu u Krakova. Svou první divadelní hru Policajti napsal v roce 1958. Ve Varšavě pracoval pro časopis Nowa Kultura. Roku 1963 opustil z politických důvodů Polsko a žil s rodinou nejprve v Itálii a později ve Francii a Mexiku. Mistr absurdního dramatu a groteskního humoru, mj. autor her Tango, Emigranti, Portrét, Vdovy, Láska na Krymu, Krásná vyhlídka, a mezinárodně uznávaný dramatik žije v Krakově.
