Více než pět set děl představuje výstava Česká a slovenská architektura v Jízdárně Pražského hradu. Připomíná tvorbu architektů působících od konce devatenáctého století do současnosti v obou dnešních státech. Podle organizátorů jde o nerozsáhlejší retrospektivu architektury v našich zemích za více než půlstoletí.
Spolu i od sebe. Pět set staveb ilustruje českou a slovenskou architekturu
Výstava ilustruje, jak se proměnila podoba měst i krajiny během doby delší než jedno století, a to převážně prostřednictvím modelů staveb. Doplňují je fotografie architektonických děl nebo faksimile vybraných architektonických kreseb, publikací a dalších dokumentů.
„Za těch více než sto let se architektura vyvinula radikálně. Došlo k obrovské technologické proměně. V roce 1918 ještě neexistoval rozhlas, film byl v plenkách. Když si to srovnáte s dnešní situací, kdy můžeme komunikovat přes celou zeměkouli, tak je vidět, jak k obrovskému posunu došlo,“ říká kurátor výstavy a historik architektury Vladimír Šlapeta.
V pětistovce vybraných staveb je zastoupena například Vodní elektrárna v Háji u Mohelnice, kostel Nejsvětějšího Srdce Páně na pražských Vinohradech od Jože Plečnika a také dvojvila Lídy Baarové či vila leteckého konstruktora Miroslava Haina, obě od Ladislava Žáka.
Za stavbu století označil Šlapeta na výstavě jednu méně známou, ale která má „neuvěřitelné vyzařování“ – divadlo postavené podle návrhu Kamila Roškota ve funkcionalistickém stylu v Ústí nad Labem.
8 minut
Vladimír Šlapeta o výstavě české a slovenské architektury
„Roškot patřil ke generaci žáků Jana Kotěry, jako Bohuslav Fuchs nebo Jaromír Krejcar, a v této stavbě se ukazuje jeho jedinečná schopnost dosáhnout monumentálního působení bez historických elementů v jednoduché, lapidární formě. Je to jako satelit, který spadl z Měsíce do krajiny malého města Ústí nad Orlicí,“ vysvětil Šlapeta.
Sebevědomá proměna Bratislavy
Ze současnější éry nechybí panelová výstavba. „Holotypy paneláků konce padesátých let se potom vyvíjely i k trošku sofistikovanějším formám, takže některá sídliště, jako Invalidovna v Praze nebo Lesná v Brně, dosahovala už poměrně slušných standardů. A vyvíjely se i nové formy bydlení, třeba kolektivní domy,“ připomíná kurátor. Úplnou současnost zastupují kupříkladu mrakodrapy na pražské Pankráci.
Výstava reflektuje rovněž proměny větších urbanistických celků, třeba rozkvět Zlína v baťovské éře nebo proměnu Bratislavy coby hlavního města samostatného Slovenska. „Prošla razantním vývojem. Vzniklo tam nové centrum kolem budovy opery, přeměnila se celá oblast kolem nábřeží Dunaje. Je to i ukázka sebevědomí slovenského národa od doby, kdy se osamostatnil,“ míní Šlapeta.
Pět set staveb si je možné prohlížet do konce listopadu. Výstavu doprovází publikace Česká a slovenská architektura, která zahrnuje více než sto architektonických děl s jejich popisem a ilustracemi.
