„Snažím se k českým komponistům přiřadit ty světové, abych mohla ukázat, že nejsme ani o krok pozadu,“ říká sopranistka Martina Janková. Stejně přistoupila i ke svému koncertu na festivalu Pražské jaro, který je věnován lidové písni. V pátek 20. května provede publikum „lidovkami“ napříč Evropou. Pro ni samotnou je večer ale především návratem do dětství.
Martina Janková o lidových písních:
„Jako malá holka jsem trávila léto u babičky ve Frýdlantě nad Ostravicí. Našimi sousedy byla hudební rodina Kotků. Měli cimbálovou kapelu, zkoušeli s otevřenými okny a já jim to jako čtyřletá rušila neustále svými divokými kompozicemi. A tak mě primáš přizval na zkoušky a už v těch čtyřech letech mi dovolil s nimi vystoupit.
Tak jsem se dostala k těmto lašským lidovým písním, se kterými jsem se potom setkala jako studentka ve zpracování Leoše Janáčka, jeho Moravské a Ukvaldské lidové poezii. A celá ta léta jsem toužila se k těmto písním vrátit.
Díky Supraphonu jsme tyto písně mohli natočit, deska vyšla před půl rokem, což mě inspirovalo k tomu, abych Pražskému jaru nabídla Leoše Janáčka, ale v mezinárodním kontextu. Věnuji se proto také lidové písni ve zpracování Johannese Brahmse, španělské lidové písni v díle Manuela de Fally nebo italské lidové písni z Toskánska od Respighiho. Zamíříme i do Francie v písních Chants d'Auvergne od Josepha Canteloubea.“
Na klavír v programu Lidová poezie v písních Martinu Jankovou doprovodí švýcarský pianista Gérard Wyss. Chybět nebudou ani švýcarské lidové písně. Právě ve Švýcarsku našla pěvkyně druhý domov, je stálou členkou Curyšské opery. „Jsem ve Švýcarsku polovinu života, mám tamní občanství, ale když uvažuju nad svou identitou, tak musím říct, že tu nacházím v české kultuře, hlavně v české hudbě,“ přiznává Janková.
