Londýn – Poetika britské komediální skupiny Monty Python znamenala svého času radikální průlom v televizní zábavě. První díl z pásma skečů, gagů a parodií pod názvem Monty Pythonův létající cirkus odvysílala BBC přesně 5. října 1979. Reprízy seriálu se dodnes vysílají v televizích všech kontinentů a rodí se stále nové generace jeho příznivců, byť Pythoni jako takoví už neexistují. Pythonovský humor se dočkal kultovního zbožnění i přesto (nebo právě proto), že je absurdní, praštěný, bezostyšný, infantilní, místy brutální, rouhačský, nešetří nikoho a nic. Ovšem nutno zdůraznit, že je vždy inteligentní (a pokud sklouzne do trapnosti, je to díky záměru). Na české televizní obrazovky se dostal až po roce 1989, a to díky dramaturgii produkční skupiny Kratochvíl – Vaněk České televize.
„V roce 1971 si to takhle vykračuju kolem hovedbanegarden /hlavní nádraží/ v Kodani a koukám na kinoplakáty. Zrovna jsem se pohádal se Ctiborem Turbou, se kterým jsme tam hráli pouliční divadlo, a tak jsem potřeboval nějakou šlehu - a vidím Monty Python´s Flying Circus. Obskurní kino, černé stěny - a následuje díra do hlavy na celý život. V roce 1991 si to takhle vykračuju kolem hlavního nádraží /hovedbanegarden/ v Praze a potkám produkčního pana Iva Mathého a jestli bych nechtěl dělat producenta v ČST. Já, že proč ne a jak jsem dostal klíče od kanclu, tak povídám - je třeba koupit Létající cirkus. A stalo se. Tudle - tedy v roce 2009 - si to takhle šinu po chodbě pořád ještě v ČT a čtu nabídku - 6 půlhodinek s ještě žijícími členy M.P. - vzpomínky, vysvětlivky, ukázky. Já na to - to musíme mít! A předtím ještě zreprízovat první sérii Cirkusu - aby svaz mladé mládeže věděl, oč jde. Že prý snad ano. A tak jsem s Pythony do televize přišel a možná s nimi také odejdu. No nekupte to!“ shrnul své setkání s britskými komiky producent ČT Jan Kratochvíl.
Monty Pythonův létající cirkus sestavilo pět anglických bláznivých intelektuálů plus jeden americký výtvarník (autor animovaných sekvencí seriálu - Terry Jones, Graham Chapman, John Cleese, Eric Idle, Michael Palin a Terry Gilliam. Všichni byli univerzitně vzdělaní, všichni prošli buď Oxfordem, nebo Cambridge. „Raději dráhu komika než osud horší než smrt,“ komentoval to Idle. Cleese byl vystudovaný právník, Jones historik, později vydal historicko-literární knihu o Canterburských povídkách, Graham Chapman byl lékař, který ještě dlouho provozoval praxi.
„BBC byla vlastně velmi liberální organizace, založená na vzájemné důvěře. Ona důvěra vytvořila živnou půdu pro tvůrčí svobodu, která byla naprosto zásadním předpokladem toho anarchistického humoru,“ upozornil spolupracovník BBC Julek Neumann.
„Oni se vyjadřovali k tomu, co bylo kolem nich, ale bylo to v době, kdy byla revoluce ve všem. Byla revoluce v hudbě, byla revoluce sexuální, ve filozofii i v politice a oni do toho vnesli revoluci v humoru,“ doplnil filmový publicista Tomáš Baldýnský.
Do jejich humoru se „promítla tradice anglických kabaretů a literárně hudebních show. Vysmívali se střední vrstvě, což byli úředníci a obchodníci, kteří si myslí, že Velká Británie je stále světové impérium, a ona je přitom mrňavá. Zároveň spojovali nespojitelné, dělali věci, které k sobě naprosto nepatřily, čímž vznikaly takové 'kočkopsy',“ vysvětlil překladatel Pythonů do češtiny Petr Palouš.
Hlavní pythonovskou myšlenkou bylo „vymyslet show, u které nikdy nebudete vědět, co přijde v následující minutě“. Mladíci se dali dohromady s Carltonem Greenem, bratrem slavného anglického romanopisce Grahama Greena, jenž v té době řídil televizní stanici BBC a navíc věřil, že stále existují lidé, kteří si zaslouží být uráženi. První reakce na jejich show byla vlažná. BBC totiž jako publikum vybralo skupinu letitých důchodců, „kteří věřili, že se jdou podívat na cirkus“, vzpomínal Idle. Ženské role ve skupině většinou hrál Terry Jones, který to komentuje slovy: „Dohodli jsme se, že ženy bude hrát ten z nás, který má nejmenší penis. Ale John Cleese většinou nechtěl, tak jsem je musel hrát já.“
V průběhu práce na seriálu (celkem vzniklo 45 dílů) natočili filmový debut A teď něco úplně jiného a posléze parodii na legendy o Artušovi a rytířích kulatého stolu - Monty Python a Svatý grál (1975): „Měli jsme rozpočet 150.000 liber. Nikdo je ale nechtěl dát, a tak nás podpořily hudební skupiny, například Led Zeppelin a Pink Floyd,“ vzpomínal Jones. Následoval snímek Život Briana (1979) a patrně nejkontroverznější film, Monty Pythonův smysl života (1983). Po Chapmanově smrti v roce 1989 se skupina prakticky rozpadla.
Kultovní skeče britských komiků pronikly i na české pódium - od roku 2007 se v pražském divadle Rokoko hraje pod názvem Monty Pythonův létající kabaret asi 20 vybraných skečů. Je to vlastní adaptace vycházející z původních textů.
Čtyřicáté výročí prvního vysílání připomene „téměř pravdivý“ dokument o skupině, který by měl vyjít na DVD a Blu-ray v říjnu.
„Monty Python, to je způsob pohledu na svět. Kdo jím projde, dívá se na lidi trošku jinak. Pythoni byli výjimeční proto, že se naprosto seriózní a vzdělaní lidé chovali jako blázni“.
