Ukrajinští kunsthistorici i kulturní svět se obávají o památky na Ukrajině. Země podle německé komise UNESCO vede seznam více než tří tisíc památek. Jako kulturní dědictví je jich v UNESCO zapsáno sedm, mezi nimi i katedrála svaté Sofie a komplex Kyjevskopečerská lávra v Kyjevě. Zničení památek ruskými útoky pro zemi neznamená „jen“ případnou nezměrnou kulturní ztrátu. Nese i symbolický význam.
Rusové cíleně ničí naše památky, obávají se Ukrajinci. Destrukci kultury vnímají jako destrukci národa
Rusové cíleně ničí naše památky, obávají se Ukrajinci (zdroj: ČT24)
Před ruskými útoky cílenými na ukrajinské kulturní dědictví varoval ukrajinský ministr kultury Oleksandr Tkačenko.
„Ruské rakety a letadla záměrně ničí historická centra velkých měst. Putin chce zničit evropské dědictví a kulturu, vymazat je z povrchu zemského,“ cituje CNN z jeho pátečního prohlášení. Tkačenko i z toho důvodu žádal o vyhlášení bezletové zóny nad Ukrajinou. „Stovky nevinných obětí, naprosté zničení kostelů, katedrál a muzeí – to je cena za stále otevřené nebe,“ domnívá se.
Shořelo muzeum v Ivankivu
Po ruském zásahu už vyhořelo muzeum v Ivankivu, vzdáleném zhruba osmdesát kilometrů severozápadně od Kyjeva. Zaměřuje se na archeologii, místní dějiny a výtvarné umění, především má ve sbírkách díla významné ukrajinské umělkyně dvacátého století Marije Prymačenkové.
Výtvarníci, jíž vzdal hold sám Picasso, znali Ukrajinci i z poštovních známek. Některé obrazy se místním podařilo zachránit. „Je to barbarství ničit umění jedné z nejznámějších umělkyň nejen na Ukrajině, ale i v Evropě,“ podotýká redaktorka Rádia Svobodná Evropa Oksana Pelenská.
Katedrála sv. Sofie odrazila šíp, odrazí i rakety?
V hlavním městě je jednoznačným cílem pravoslavná katedrála svaté Sofie a klášterní komplex Kyjevskopečerská lávra, obě památky byly postaveny v jedenáctém století. „Přijet do Kyjeva a nevidět Kyjevskopečerskou lávru je jako přijet do Prahy a nepodívat se na katedrálu svatého Víta,“ přibližuje význam památky Pelenská.
Katedrála svaté Sofie už několik snah o zničení ustála. Podle legendy má chrám zvláštní ochranu. Při nájezdu Mongolů ve třináctém století totiž zastavil plenění šíp nájezdníků, který se odrazil od Panny Marie a zasáhl střelce. Destrukci svatostánku zvažoval při protináboženské kampani ve dvacátých letech minulého století také Sovětský svaz, nakonec se ale katedrála svaté Sofie přiřadila k památkám.
Zničit nebo odvézt
Kulturní dědictví schraňuje také hustá síť galerií a muzeí. Vedle Kyjeva jsou nejohroženější sbírky v Charkově. V Žytomyru, Sumách nebo Černihivu se shromážděná díla podařilo schovat. Ukrajinci se obávají, že Rusové chtějí artefakty odvážet nebo ničit. I to je způsob, jak může agresor dát najevo nátlak a převahu.
Umění je velmi významná podstata národa. A když národ nemá čím podložit podstatu svých dějin, tak to znamená, že ten národ neexistuje.
„Neexistuje záruka, že nebude vypleněno ukrajinské kulturní dědictví a že neskončí v ruských muzeích,“ souhlasí generální ředitel Historického národního muzea v Kyjevě Fedir Androščuk. Mnoho nálezů, které byly na Ukrajině učiněny v uplynulých dvou staletích, už v ruských muzeích je. Podle Ukrajiny existují indicie, že předměty ze starších archeologických vykopávek na Krymu byly poslány do petrohradské Ermitáže.
Zkáza Buddhů
Záměrné ničení kulturních (a často zároveň náboženských) symbolů ve válečných konfliktech se dělo a děje – v posledních dekádách k němu docházelo zejména v politicky nestabilních zemích Blízkého východu. Například roce 2001 svět šokoval osud soch Buddhů v provincii Bámján. Patřily k nejstarším sochařským památkám, které se dochovaly na území Afghánistánu.
Do výklenků kilometr dlouhé pískovcové stěny byli bámjánští Buddhové vytesáni v průběhu druhého až pátého století našeho letopočtu. Ve své době šlo o největší sochy na světě. Větší z nich měřila přes padesát metrů. Během téměř dvou tisíc let byly mnohokrát poškozeny, zkázu jim ale přineslo až fundamentalistické hnutí Taliban, které je nechalo v nenávisti ke všemu neislámskému v roce 2001 vyhodit do povětří.
Podle zpravodajského serveru BBC se odmítli místní stoupenci hnutí na odstřelu podílet, do Bámjánu proto museli být povoláni bojovníci ze vzdálenějších končin. Ti pak provedli demolici pod dozorem čečenského komanda.
Rozhodnutí tehdejšího šéfa Talibanu mully Muhammada Umara mělo i politický podtext. Provincie Bámján byla baštou opozice proti Talibanu – ozbrojených sil Severní aliance. A když se jí radikálové v roce 1998 konečně zmocnili, snažili se pokořit místní kmeny Hazárů a Tádžiků všemi způsoby i ničením jejich kulturního dědictví.
Oběti Islámského státu
Snaha vymazat stopy neislámských kultur vedla k ničení kulturních památek také radikály z takzvaného Islámského státu (IS) v Sýrii. Jejich řádění nepřestálo v celku třeba historické město Palmýra, včetně zřejmě nejznámější tamní památky – Belova chrámu. Svatostánek byl v roce 32 našeho letopočtu zasvěcen semitskému bohovi Belovi. Islámští radikálové památku zdemolovali v roce 2015.
Když o dva roky později islámští radikálové v Palmýře bořili amfiteátr z druhého století našeho letopočtu, mluvila generální ředitelka UNESCO Irina Bokovová o „novém válečném zločinu“. Zpráva o Palmýře podle ní svědčí o tom, že extremisté chtějí ničit nejenom lidské životy, ale také historické památky, aby „syrský národ připravili o jeho minulost i budoucnost“.
Tehdejší i současný ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov počínání IS v Palmýře označil za barbarství. „Barbaři jsou barbaři,“ nechal se slyšet. „Tato ideologie a praktiky jsou pro moderní civilizaci naprosto nepřijatelné,“ dodal podle agentury TASS.