Rozpočet nového Gladiátora údajně nabobtnal ze 165 milionů dolarů na 310 milionů, nový Superman má mít podle některých cenovku ještě o několik desítek milionů dolarů vyšší. A druhý Joker prý stojí 200 milionů dolarů – o 140 víc než první díl. Někteří fanoušci se při pohledu na drahé filmy diví, kam peníze „šly“ - zvlášť při pohledu na nekvalitní vizuální efekty. Filmový publicista Jiří Pospíšil pro ČT24 popisuje, jak se tvoří budgety velkých filmů a proč by třeba čerstvě oscarový Oppenheimer stál víc peněz, kdyby ho natočili pro streamovací platformu.
„Podle mě není hlavní problém, že rozpočty rostou. Je to logické. Problém je, že na rozdíl od let 2015 až 2019 se tržby po covidu ne a ne vrátit na původní úroveň,“ míní Pospíšil, který filmové tržby sleduje na webu MovieZone. Hollywoodská studia se podle něj již nemohou „zahojit“ prodejem DVD, který byl na vrcholu v nultých letech. Právě tyto tržby prý zachraňovaly často podměrečné výsledky z kin.
„Třeba u pixarovky Hledá se Nemo se uvádí, že s více než 40 miliony prodaných DVD drží dodnes rekord v nejprodávanějších domácích nosičích, což fakticky znamená, že domácí nosiče vydělaly studiu ještě více než kina – a v kinech byly v roce 2003 tržby 943 milionů dolarů,“ říká publicista.
Tento výpadek v prodeji domácích nosičů je podle něj v dnešní době ještě bolavější než před pěti lety v roce 2019, kdy devět filmů globálně překonalo ziskovou hranici miliardy dolarů v kinech. „Minulý rok to už hodně bolelo. Milník miliardy dolarů zvládly překonat jenom Barbie a Super Mario Bros. A kdo ví, jestli letos nebude ještě hůře,“ podotýká.
Chaotické produkce?
Rozpočty velkých filmů se ale přesto neustále zvyšují. Do celkových cen se promítá inflace, odklady kvůli stávkám či covidové protokoly. Pokud měl film natočený v roce 2000 rozpočet 100 milionů dolarů, tak letos by měl jenom kvůli inflaci stát 179 milionů.
„Docela hezky nám vychází příklad Gladiátora. Ten vyšel právě před čtyřiadvaceti lety na přibližně 103 milionů. Letos na konci listopadu půjde do kin druhý díl opět režírovaný Ridleyem Scottem. Role si nezopakují Russell Crowe a Joaquin Phoenix, prim budou v návratu do Kolosea nově hrát Paul Mescal, Denzel Washington a Pedro Pascal,“ vypočítává Pospíšil.
Nedávno vyšlo najevo, že rozpočet Gladiátora 2 podle některých zdrojů nabobtnal z původně plánovaných 165 milionů dolarů, tedy ze zhruba stejného čísla jako u jedničky, když budeme brát v úvahu inflaci, až na 310 milionů dolarů (7,1 miliardy korun).
„Insideři z financujícího studia Paramount se zaklínají, že rozpočet ve skutečnosti nebyl vyšší než 250 milionů, ale stejně. Když teď budeme brát v potaz i znovu zmiňovaný a často opomínaný marketing, jsme minimálně na 350 milionech, spíše ještě více. A aby se studiu film zaplatil už z kin, museli by lidé nechat na pokladnách kin po celém světě minimálně 700 milionů dolarů. Což je vzhledem k tomu, jak málo poslední roky vydělávají ještě na přelomu tisíciletí populární historické epiky, dost nereálné,“ míní publicista.
Gladiátor 2 se začal točit v červnu minulého roku a už v červenci ho zastavila herecká stávka. „Média sice uvádí, že náklady kvůli tomu vzrostly o pouhých deset milionů dolarů, ale nejen já o tom pochybuji. Filmaři se na Maltu vrátili až na začátku prosince. Scott je sice známý tím, že pracuje rychle, často na mnoho kamer najednou a dotočeno bylo během 49 dní, ale přesto probleskují zprávy o chaotické produkci, při níž se měli zranit čtyři členové štábu a ochránci zvířat si stěžovali na kruté zacházení s koňmi a opicemi,“ dodává publicista. Tato obvinění studio odmítlo.
Kdo dostal nejvíc? Herec to není
Rozpočty ale stoupají i kvůli hereckým, režisérským a producentským hvězdám, které studia do svých filmů chtějí a platí jim velké honoráře, které z budgetů ukrajují obrovské částky. „Nedivil bych se tomu, kdyby Denzel Washington navzdory faktu, že v Gladiátorovi podle všeho nemá hlavní roli, dostal za svůj part svých klasických 20 milionů dolarů,“ sděluje Pospíšil. Podle magazínu Forbes jsou nejvíce placenými herci za minulý rok Adam Sandler (73 milionů dolarů), Margot Robbieová (59 milionů dolarů), Tom Cruise (45 milionů dolarů), Matt Damon (43 milionů dolarů) a Ryan Gosling (43 milionů dolarů).
Zrovna jméno Sandlera, s nímž Česká televize nedávno přinesla rozhovor k filmu Netflixu Kosmonaut z Čech, prý ukazuje, že v okamžiku, kdy se herecké hvězdy, režiséři a další upíšou streamu, rozpočet automaticky naroste. Když točí pro kina, mají ve smlouvě tantiémy, tedy procenta z tržeb, ty ale v případě streamovaných titulů odpadají. Dostanou prý tak předem ještě větší honorář, protože mohou „zapomenout na procenta“. Tím rozpočet ještě víc naroste.
„Adam Sandler, Ryan Reynolds, Gal Gadotová a další streamovací dělníci by mohli vyprávět. Extrémně hypoteticky – pokud by režisér Christopher Nolan točil svého čerstvě sedmioscarového Oppenheimera pro stream, stál by třeba dvojnásobek. Byť by se jednalo o stejný film,“ podotýká Pospíšil.
Nolan měl však podle některých zdrojů exkluzivní smlouvu se studiem, kdy si vyjednal významné sdílení profitu. Oppenheimer vyšel na 100 milionů dolarů, dalších 100 měla stát reklamní kampaň. A podle aktuálních zpráv listu Variety si na necelých 100 milionů dolarů v důsledku přišel i Nolan, jenž měl kromě honoráře a zmíněného profitu získat i bonus díky oscarovému vítězství. V kinech snímek celkově vydělal 958 milionů dolarů (22 miliard korun).
„Obrali streamy o miliardy“
Na streamech ale ona „zlatá horečka“ prý pomalu končí. Platformy hollywoodských studií jako Disney+ či Peacock prý prodělávají. A podle Pospíšila začíná šetřit i Netflix, který by „jako jediný ani nemusel“. Nedávno došlo k výměně v čele jejich filmové divize, kdy na začátku roku odešel Scott Stuber, jenž stál za těmi nejdražšími filmy Netflixu, jako jsou Red Notice nebo v Česku natáčený The Gray Man, jež stály 200 milionů dolarů. U nás Netflix podle Státního fondu kinematografie utratil „pouze“ 752 milionů korun, tedy přibližně 34 milionů dolarů.
„Platforma teď chce jít očividně trochu jiným, levnějším a chytřejším směrem. Oni si tam lidé totiž pustí skoro všechno, když to na ně vyskočí v pátek na úvodní stránce. A je vlastně docela jedno, jestli to stojí 20, nebo 200 milionů dolarů,“ míní Pospíšil.
„Byť byl třeba The Gray Man na streamu hit a samozřejmě patřil mezi nejsledovanější originální projekty Netflixu, nic neospravedlní takové náklady pro streamovací dobrodružství. Netflix to samozřejmě věděl, byla to pro ně spíše otázka prestiže, ale do budoucna by podle všeho měli, respektive chtěli s podobnými rozpočty brzdit. Raději budou točit třeba další a další instance levnějších detektivek Harlana Cobena jako Podruhé mě neoklameš,“ sděluje Pospíšil s odkazem na nedávný úspěšný seriál na „červené“ platformě.
V případě některých projektů se podle Pospíšila mluví i o tom, že někteří producenti byli „ve správný čas na správném místě“ a streamovací platformy „obrali o miliardy“, což už se nebude opakovat. Tím rozpočty ale zase narostly. V rámci zvyšování prestiže tak Netflix zaplatil například necelou půlmiliardu dolarů jen za práva na natočení pokračování detektivky Na nože, podobným způsobem investovala společnost Apple 200 milionů dolarů do nedávného akčního snímku Argylle nebo Amazon více než sto milionů dolarů do konverzačního sportovního dramatu Air: Zrození legendy.
Na otázku, zda jsou velké, dvou- až třísetmilionové rozpočty udržitelné v postcovidové době, kdy do kin chodí stále méně diváků a návštěvnost soustavně klesá, je podle Pospíšila krátká odpověď „ne“. V kuloárech se nyní mluví o tom, že brzy minimálně jedna velká streamovací platforma skončí a jedno velké studio koupí některý z technologických gigantů typu Apple či Amazon.
Co se děje s Disneym?
Například studiu Disney podle Pospíšila ještě před několika lety „vyšlo, na co sáhlo“, nyní se ale potýká s faktem, že lidé si během covidu odvykli chodit do kin, skončily všechny velké franšízy nebo nastoupily streamy s dumpingovými cenami. Pospíšil vedle těchto důvodů zmiňuje i „poselství“ roubovaná do filmů, na něž mohou diváci reagovat negativně.
„Vše vyvrcholilo s podzimní premiérou Marvels, která navzdory relativně střídmé 105minutové stopáži vyšla Disneyho snad až na neskutečných 270 milionů dolarů. Jednička s názvem Captain Marvel přitom stála v uvozovkách pouhých 165. Ano, natáčení zase a znovu prodražil covid, ale to nebude jediný důvod. Zmiňuje se znovu chaotické natáčení, přetáčení. Disney operuje stejným a nutno dodat nákladným stylem jako v době předcovidové. Oni to prostě jinak neumí. Teď najednou zjišťují, že jim na jejich dvou- až třísetmilionové filmy nechodí diváci,“ uvádí publicista.
„Struktury, které dávaly smysl, když Disney pral do kin Iron Many, Ledová království a Úžasňákovi, už jaksi nedávají smysl, když servíruje Ant-Many, Přání a Rakeťáky. Tedy zklamavší filmy s nízkými tržbami nebo rovnou propadáky. Podle mých odhadů vydělalo minulý rok celosvětově v kinech těch osm nejdůležitějších Disney filmů asi 3,3 miliardy dolarů. Vraťme se teď na chvíli o pět let nazpět. Srovnatelné množství premiér, celkově plus minus srovnatelné rozpočty a tržby z kin? 11 miliard,“ vypočítává Pospíšil. Podle něj trvá, než se „věci změní“, letos se však od studia prý dočkáme jen jedné velké komiksové adaptace. „Uvidíme, zda se jim to podaří a diváci na komiksové filmy do té doby nezanevřou úplně,“ míní.
O digitálních tricích se nemluví
O pádu drahých komiksových adaptací se po sérii kasovních zklamání mluví už dlouho. Právě tyto snímky stojí na množství digitálních efektů, za něž podle informací médií průměrně „padne“ třetina rozpočtu, jejich kvalita je však podle mnohých diváků nedostačující. Triková a postprodukční studia podle některých producentů zažívají takový nával práce, že se polovina projektů nedostane ke schopným pracovníkům. Velké snímky se navíc někdy posílají do produkce dříve, než jsou hotové scénáře.
Nedávno se objevila na YouTube kanálu The Movie Rabbit Hole série, která navíc dokazuje, že Hollywood používá mnohem více digitálních efektů, než ve skutečnosti přiznává, jakkoliv například marketing filmů Top Gun: Maverick či Barbie stál na imagi praktických efektů, kdy se tvůrci chlubili, že vše na place bylo skutečné.
V případě nového Top Gunu například filmaři podle kanálu použili reálná letadla jen jako reference například kvůli svícení, ale ve filmu samotném je takřka úplně všechna nahradila digitálními atrapami. Z filmu o filmu Barbie se zase smazala modrá pozadí – tři čtvrtiny záběrů ve výsledném filmu jsou ale vylepšené právě digitálními efekty. O tom, že diváci cítí k digitálním trikům averzi, tak podle všeho ví i Hollywood.
