Simulování stavu beztíže bylo obtížné, říká „Kosmonaut z Čech“ Adam Sandler

8 minut
Rozhovor s Adamem Sandlerem a Paulem Danem o filmu Kosmonaut z Čech
Zdroj: ČT24

Adam Sandler se představí jako Kosmonaut z Čech. Ztvárnil hlavního hrdinu ve filmu, který vznikl podle knihy Jaroslava Kalfaře, Američana s českými kořeny. Sci-fi příběh vznikl pro platformu Netflix, v premiéře ho uvedlo Berlinale. Právě na filmovém festivalu natočil zahraniční zpravodaj ČT Pavel Polák o Kosmonautovi z Čech rozhovory s režisérem Johanem Renckem a také s herci Adamem Sandlerem a Paulem Danem. Ti se na vesmírné lodi potkali jako osamělý astronaut a záhadný vesmírný tvor, který mu pomůže zachránit manželství.

Rozhovor s Adamem Sandlerem a Paulem Danem

Polák: Adame, hrajete Čecha, kosmonauta Jakuba Procházku. Kdo je Jakub?

Sandler: Je to člověk, který se překonal. Velmi ho ovlivnil vztah s otcem, který byl hluboko v jeho hlavě a jeho myšlenkách. Prostě chce dosáhnout velkých věcí, o nichž si myslí, že by byly důležité pro jeho příběh. Vypíná části svého mozku, aby umožnil spojení s lidmi, a hlubokou lásku k jeho ženě a hlubokou lásku k čemukoliv. Je prostě sám ve vesmíru a snaží se to zvládnout, jenže něco se stane, je s tím konfrontován a snaží se z toho vyrůst.

Polák: Čeští diváci vás znají především z komediálních rolí. V Kosmonautovi jdete do hloubky lidské duše. Byla to pro vás tak trochu výzva?

Sandler: Bylo to děsivé. Opravdu se mi líbil scénář, líbilo se mi, čím procházel, a snažil jsem se do toho vžít a jít do těch míst tak hluboko, jak jen to šlo.

Dano: Adam hrál a díval se při tom na tenisový míček, který při natáčení drželo na tyči více lidí. A vzpomínal na svou ženu. Takže musel předvést tolik výrazů v obličeji a prostřednictvím těla a při tom si představovat bytost, která tam nebyla. A je to velmi krásné.

Sandler: Děkuju, Paule. On hrál ve filmu velkého pavouka.

Polák: Dokážeme si představit, jak vypadá kosmonaut, ale když mluvíme o vesmírném stvoření, které vypadá jako pavouk, je to těžší. Co je to za bytost?

Dano: Lidé se mě ptali: je Hanuš skutečný? A já jsem nikdy nepochyboval o tom, že je. Vycházel jsem ze scénáře, že cestoval tisíce let. Že jeho civilizace byla napadena a v podstatě vyhlazena. A s tím žil a cestoval zpět na začátek. Takže jsem se prostě snažil do těchto okolností vžít a říkal jsem si: dobře, kdybych strávil tolik času sám cestováním po různých vesmírech, se znalostmi a informacemi, které bych získal, tak by bylo možné žít dál asi jenom nějakým buddhisticko-zenovým způsobem.

Adam Sandler ve filmu Kosmonaut z Čech
Zdroj: Berlinale/Netflix

Polák: Proč se Hanuš tolik zajímá o kosmonauta Jakuba Procházku? Co je na něm tak přitažlivé?

Dano: Hodně jsem o tom přemýšlel a hodně jsem o tom mluvil s režisérem Johanem Renckem. Když cestuješ sám zpátky na začátek a vidíš někoho jiného a vidíš, jak je osamělý, tak mu chceš pomoct. Hanuš chtěl určitě Jakubovi pomoct. Ale taky mě zajímalo, co tím od Jakuba získával. Myslím, že nikdo se nechce vracet na začátek sám, víte? A ten film je z velké části o samotě. Takže si myslím, že nějaká přitažlivost tam byla. Dva cestovatelé ve vesmíru, kterým dojde, že nechtějí být sami, když se vrací k počátku všeho.

Polák: Věděl jste od začátku, jak položit svůj hlas? Jaké bude jeho tempo a jak chcete k Jakubovi promlouvat?

Dano: Protože je to velký děsivý pavouk, jednou z věcí bylo ujistit se, že na Jakuba mluvím tak, aby mě slyšel, a ne aby se mě jen bál. Takže laskavý, odměřený, klidný tón.

Sandler: S úsměvem.

Dano: S milým úsměvem.

Polák: S milým úsměvem? To, co můžeme vidět na pavoukovi, je úsměv?

Sandler: Ty malé zoubky byly dokonalé.

Polák: Téměř celý film jste odehrál ve stavu beztíže. Bylo to snadné, nebo spíše obtížné?

Sandler: Velmi obtížné. Hodně jsme v těch drátech zkoušeli a snažili se, aby to vypadalo co nejvíc beztížně. Hodně lidí v zelené kombinéze mě posunovalo a hýbalo se mnou, jako bych se vznášel. A když pak režisér řekl: Střih, tak to byla asi nejšťastnější chvíle, kterou jsem za poslední roky zažil, protože jsem se mohl z těch drátů dostat a postavit se na zem. Páni, země mi fakt chyběla.

Polák: Natáčel jste v České republice. Jaké bylo setkání s českými fanoušky?

Sandler: Úžasné. Bylo to na konci pandemie. A v Česku nebylo tolik lidí jako obvykle. Ale bylo to nádherné místo. Moc se nám to líbilo. Milovali jsme lidi, milovali jsme poznávání historie. Šli jsme na mnoho procházek a snažili se navštívit každé místo, pluli jsme na lodi po řece, šli se projít, seděli jsme u potoka. A bylo to tak nádherné a líbili se nám lidi, které jsme potkali. Rád bych se tam někdy vrátil.

Polák: A co si myslíte, že je hlavním poselstvím tohoto filmu? Že nejlepším párovým terapeutem je vesmírný pavouk?

Sandler: Ano! Pokud nějakého takového najdete, jděte do toho. Je tu ještě někdo další jako ty?

Dano: Ne. Hanuš se chopil příležitosti a docela dost si za to teď účtuje. (smích) Když se podíváš na to, co všechno je už za tebou, tak přemýšlíš, že se vrátíš na začátek, a říkáš si: nenechávej život jen tak plynout a utíkat.

Sandler: Minulou noc jsem měl takový pocit, kdy jsem si říkal: bože, všechno tak rychle utíká. Věci se dějí, ale jde o to chtít dělat správné věci. Nenechat si něco ujít, čeho bys pak litoval. Ale to se samozřejmě stane, ať se děje, co se děje.

(Přepis rozhovoru je redakčně upraven.)

Rozhovor s režisérem Johanem Renckem

Adaptace Kosmonauta z Čech se ujal Johan Renck, který mimo jiné režíroval úspěšnou minisérii Černobyl, příběh rekonstruující jadernou havárii v roce 1986. „Bylo to pro mě velmi autobiografické. (…) Mám tendenci zapomínat na své egoistické a narcistické aspekty, pokud jde o mou práci. Protože svou práci beru tak vážně, že mám tendenci zapomínat na to, co je v životě vlastně důležité,“ uvedl v rozhovoru, který si lze poslechnout v následujícím videu:

10 minut
Rozhovor s režisérem Johanem Renckem
Zdroj: ČT24

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

K Didoně a Aeneovi přizvali v Národním divadle Indiánskou královnu

Národní divadlo uvádí jednu z nejstarších, dodnes široce hraných a populárních oper. Milostný příběh s tragickým koncem Dido a Aeneas převedl do operní podoby na konci sedmnáctého století anglický komponista Henry Purcell.
před 14 hhodinami

Identita, deformace, mystifikace. Tři výtvarníci rozehrávají v Opavě partii

Tři výtvarníci se vztahem ke Slezsku a zároveň k portrétu a k figuře vystavují v opavském Domě umění. Výstava s názvem Partie představuje díla Ivany Štenclové, Pavla Formana a polského výtvarníka Roberta Kusmirowského.
před 14 hhodinami

UNESCO chce zkontrolovat chrám poškozený boji Thajska a Kambodže

Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) chce vyslat misi, která posoudí škody na starobylém chrámu Preah Vihear způsobené přeshraničním konfliktem mezi Thajskem a Kambodžou. Poslední konflikt mezi oběma zeměmi ukončilo 27. prosince příměří. Obě země si hinduistickou kulturní památku nárokují.
před 16 hhodinami

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 19 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026

Zemřel italský módní návrhář Valentino Garavani, bylo mu 93 let

Italský módní návrhář Valentino Garavani a zakladatel značky Valentino zemřel ve věku 93 let, informovala tisková agentura ANSA. Zesnul v pondělí pokojně ve svém římském sídle obklopen blízkými, oznámila v prohlášení Nadace Valentina Garavaniho a Giancarla Giammettiho, který byl Valentinovým dlouhodobým společníkem a obchodním partnerem.
19. 1. 2026Aktualizováno19. 1. 2026
Načítání...