Adam Sandler se představí jako Kosmonaut z Čech. Ztvárnil hlavního hrdinu ve filmu, který vznikl podle knihy Jaroslava Kalfaře, Američana s českými kořeny. Sci-fi příběh vznikl pro platformu Netflix, v premiéře ho uvedlo Berlinale. Právě na filmovém festivalu natočil zahraniční zpravodaj ČT Pavel Polák o Kosmonautovi z Čech rozhovory s režisérem Johanem Renckem a také s herci Adamem Sandlerem a Paulem Danem. Ti se na vesmírné lodi potkali jako osamělý astronaut a záhadný vesmírný tvor, který mu pomůže zachránit manželství.
Rozhovor s Adamem Sandlerem a Paulem Danem
Polák: Adame, hrajete Čecha, kosmonauta Jakuba Procházku. Kdo je Jakub?
Sandler: Je to člověk, který se překonal. Velmi ho ovlivnil vztah s otcem, který byl hluboko v jeho hlavě a jeho myšlenkách. Prostě chce dosáhnout velkých věcí, o nichž si myslí, že by byly důležité pro jeho příběh. Vypíná části svého mozku, aby umožnil spojení s lidmi, a hlubokou lásku k jeho ženě a hlubokou lásku k čemukoliv. Je prostě sám ve vesmíru a snaží se to zvládnout, jenže něco se stane, je s tím konfrontován a snaží se z toho vyrůst.
Polák: Čeští diváci vás znají především z komediálních rolí. V Kosmonautovi jdete do hloubky lidské duše. Byla to pro vás tak trochu výzva?
Sandler: Bylo to děsivé. Opravdu se mi líbil scénář, líbilo se mi, čím procházel, a snažil jsem se do toho vžít a jít do těch míst tak hluboko, jak jen to šlo.
Dano: Adam hrál a díval se při tom na tenisový míček, který při natáčení drželo na tyči více lidí. A vzpomínal na svou ženu. Takže musel předvést tolik výrazů v obličeji a prostřednictvím těla a při tom si představovat bytost, která tam nebyla. A je to velmi krásné.
Sandler: Děkuju, Paule. On hrál ve filmu velkého pavouka.
Polák: Dokážeme si představit, jak vypadá kosmonaut, ale když mluvíme o vesmírném stvoření, které vypadá jako pavouk, je to těžší. Co je to za bytost?
Dano: Lidé se mě ptali: je Hanuš skutečný? A já jsem nikdy nepochyboval o tom, že je. Vycházel jsem ze scénáře, že cestoval tisíce let. Že jeho civilizace byla napadena a v podstatě vyhlazena. A s tím žil a cestoval zpět na začátek. Takže jsem se prostě snažil do těchto okolností vžít a říkal jsem si: dobře, kdybych strávil tolik času sám cestováním po různých vesmírech, se znalostmi a informacemi, které bych získal, tak by bylo možné žít dál asi jenom nějakým buddhisticko-zenovým způsobem.
Polák: Proč se Hanuš tolik zajímá o kosmonauta Jakuba Procházku? Co je na něm tak přitažlivé?
Dano: Hodně jsem o tom přemýšlel a hodně jsem o tom mluvil s režisérem Johanem Renckem. Když cestuješ sám zpátky na začátek a vidíš někoho jiného a vidíš, jak je osamělý, tak mu chceš pomoct. Hanuš chtěl určitě Jakubovi pomoct. Ale taky mě zajímalo, co tím od Jakuba získával. Myslím, že nikdo se nechce vracet na začátek sám, víte? A ten film je z velké části o samotě. Takže si myslím, že nějaká přitažlivost tam byla. Dva cestovatelé ve vesmíru, kterým dojde, že nechtějí být sami, když se vrací k počátku všeho.
Polák: Věděl jste od začátku, jak položit svůj hlas? Jaké bude jeho tempo a jak chcete k Jakubovi promlouvat?
Dano: Protože je to velký děsivý pavouk, jednou z věcí bylo ujistit se, že na Jakuba mluvím tak, aby mě slyšel, a ne aby se mě jen bál. Takže laskavý, odměřený, klidný tón.
Sandler: S úsměvem.
Dano: S milým úsměvem.
Polák: S milým úsměvem? To, co můžeme vidět na pavoukovi, je úsměv?
Sandler: Ty malé zoubky byly dokonalé.
Polák: Téměř celý film jste odehrál ve stavu beztíže. Bylo to snadné, nebo spíše obtížné?
Sandler: Velmi obtížné. Hodně jsme v těch drátech zkoušeli a snažili se, aby to vypadalo co nejvíc beztížně. Hodně lidí v zelené kombinéze mě posunovalo a hýbalo se mnou, jako bych se vznášel. A když pak režisér řekl: Střih, tak to byla asi nejšťastnější chvíle, kterou jsem za poslední roky zažil, protože jsem se mohl z těch drátů dostat a postavit se na zem. Páni, země mi fakt chyběla.
Polák: Natáčel jste v České republice. Jaké bylo setkání s českými fanoušky?
Sandler: Úžasné. Bylo to na konci pandemie. A v Česku nebylo tolik lidí jako obvykle. Ale bylo to nádherné místo. Moc se nám to líbilo. Milovali jsme lidi, milovali jsme poznávání historie. Šli jsme na mnoho procházek a snažili se navštívit každé místo, pluli jsme na lodi po řece, šli se projít, seděli jsme u potoka. A bylo to tak nádherné a líbili se nám lidi, které jsme potkali. Rád bych se tam někdy vrátil.
Polák: A co si myslíte, že je hlavním poselstvím tohoto filmu? Že nejlepším párovým terapeutem je vesmírný pavouk?
Sandler: Ano! Pokud nějakého takového najdete, jděte do toho. Je tu ještě někdo další jako ty?
Dano: Ne. Hanuš se chopil příležitosti a docela dost si za to teď účtuje. (smích) Když se podíváš na to, co všechno je už za tebou, tak přemýšlíš, že se vrátíš na začátek, a říkáš si: nenechávej život jen tak plynout a utíkat.
Sandler: Minulou noc jsem měl takový pocit, kdy jsem si říkal: bože, všechno tak rychle utíká. Věci se dějí, ale jde o to chtít dělat správné věci. Nenechat si něco ujít, čeho bys pak litoval. Ale to se samozřejmě stane, ať se děje, co se děje.
(Přepis rozhovoru je redakčně upraven.)
Rozhovor s režisérem Johanem Renckem
Adaptace Kosmonauta z Čech se ujal Johan Renck, který mimo jiné režíroval úspěšnou minisérii Černobyl, příběh rekonstruující jadernou havárii v roce 1986. „Bylo to pro mě velmi autobiografické. (…) Mám tendenci zapomínat na své egoistické a narcistické aspekty, pokud jde o mou práci. Protože svou práci beru tak vážně, že mám tendenci zapomínat na to, co je v životě vlastně důležité,“ uvedl v rozhovoru, který si lze poslechnout v následujícím videu:
