„Budete potřebovat větší loď,“ oznámil filmový policista Martin Brody před padesáti lety kapitánovi nevelké kocábky, když se těsně vedle ní vynořila hlava obřího bílého žraloka. A thriller Čelisti, z něhož tato scéna pochází, byl v několika ohledech opravdu velký. Film Stevena Spielberga po uvedení do kin 20. června 1975 pohltil miliony diváků po celém světě.
Fiktivní lidožravý bílý žralok terorizoval turisty ve smyšleném rekreačním městě Amity nejprve v knize. Napsal ji Peter Benchley inspirovaný svými vzpomínkami na dětství na ostrově Nantucket. Později se podílel coby scenárista i na filmové adaptaci.
Přizván k psaní byl ještě Carl Gottlieb (zahrál si navíc místního reportéra), aby pomohl ze scénáře udělat víc než jen plochý thriller podle předlohy. Hloubku v něm hledaly různé interpretace.
Například podle filozofa Slavoje Žižeka žralok v Čelistech sjednocuje všechny možné obavy –z přírodních katastrof, přistěhovalců či vykořisťovatelských kapitalistů – do jednoho jediného strachu, který vše vyjasní.
Problém se žralokem
Spielberg problém se žralokem vyřešil v hollywoodském stylu. Trval na tom, aby zabiják z oceánu vyletěl do povětří – oproti knize, kde ho zneškodní zásah harpunou. „Chci, aby diváci na konci stáli na nohou a křičeli: ‚Ano, ano, ano‘,“ cituje režisérova slova The Wall Street Journal.
To se mu splnilo. Divácký úspěch Čelistí v jinak poněkud ospalém období návštěvnosti kin definoval pojem „letní film“ a stál u zrodu éry blockbusterů.
Tehdy šestadvacetiletý Steven Spielberg příběhem o krvelačné parybě ovlivnil další filmaře i návštěvy pláží. Natáčel na těch skutečných, zejména na ostrově Martha's Vineyard v Massachusetts – hrozivý žralok byl ovšem mechanický a při bližším pohledu působil spíš žalostně, filmaři se obávali, aby se mu diváci nesmáli. Ve štábu se mu přezdívalo Bruce podle režisérova právníka. Vycvičení skutečného žraloka se ukázalo jako naivní představa.
Poruchovost rekvizity, jejíž zařízení se zadrhávalo kvůli slané vodě, Spielberga přiměla, aby podobně jako třeba Alfred Hitchcock v Psychu, vyvolával mrazení spíše z obavy, co to plave ve vodě, než aby diváky strašil přímo žralokem. Ve filmu na útok žraločí bestie doplatí životem jen pár lidí.
Dva tóny strachu
Spielberg se tak spolehl na podněcování divákovy představivosti. A na hudbu. Jejím autorem je harcovník filmového komponování John Williams, jehož melodie provází trháky jako Star Wars, E. T. – Mimozemšťan, dobrodružství Indiana Jonese či Schindlerův seznam. Jak je i jen z omezeného výčtu znát, se Spielbergem je pojila dlouhá a plodná spolupráce.
Pro Čelisti se Williams inspiroval údajně tlukotem žraločího srdce a rovněž díly klasické hudby – mluví se o Claudeovi Debussym, Igoru Stravinském a také Antonínu Dvořákovi. Nezaměnitelné hudební téma, zvyšující napětí ve chvílích, kdy se nebezpečný žralok blíží k obětem, připomíná závěr jeho symfonie Novosvětská.
Když dva tóny (E a F), evokující dnes každému hrozící nebezpečí, Williams zahrál Spielbergovi, ten to prý nejprve považoval za vtip. Nakonec ale stačily k navození atmosféry očekávání a strachu, kdy přítomnost krvelačného žraloka diváci cítí, přestože opravdu ho zahlédnou až po zhruba osmdesáti minutách. Ve scéně popsané v úvodu tohoto článku.
Za hudbu si Williams odnesl Oscara, akademici ocenili rovněž mix zvuku a střih. Oscarovou sošku pro nejlepší film roku 1975 Čelisti nakonec jen obkroužily, zůstalo u nominace. Vyhrál tenkrát Přelet nad kukaččím hnízdem Miloše Formana.
Od trháku k propadáku
Spielberg při natáčení Čelistí přešvihl rozpočet o více než dvojnásobek (utratil devět milionů dolarů oproti plánovaným tři a půl) a místo plánovaných padesáti dnů se na place zdržel ještě dalších sto. Studio mu takovou nezodpovědnost jistě brzy odpustilo. Při svém prvním uvedení v roce 1975 Čelisti vydělaly na domácím trhu 260,7 milionu dolarů. Po úpravě o inflaci to odpovídá asi 1,5 miliardy dolarů dnes, přepočítala agentura AP.
Staly se tak na krátkou dobu (než je za dva roky překonaly Hvězdné války) nejvýdělečnějším filmem v historii. Napomohla také nebývale rozsáhlá marketingová masáž, která ve velkém cílila na děti, jakkoliv z dnešního pohledu nejsou Čelisti pro malého diváka rozhodně nejvhodnější podívanou.
Takový úspěch lákal k dalšímu vytěžení, takže v roce 1978 vzniklo pokračování a v následujícím desetiletí ještě další dva filmy s hodnocením klesajícím až k „odpadu“. Spielberg už nerežíroval žádný z nich.
V posledním pokusu Čelisti: Pomsta se ale poněkud překvapivě objevil herec Michal Caine, v době premiéry držitel jednoho Oscara a tří oscarových nominací. Svůj výkon v dalším filmovém útoku krvelačného žraloka prý neviděl, zato „viděl jsem dům, který se za film postavil, a ten je úžasný“, poznamenal později pragmaticky.
O snímku slyšel, že je „otřesný“. „Byl jsem tehdy v přechodném věku mezi mladým a stárnoucím hercem a nabízeli mi čím dál tím horší scénáře,“ vysvětlil agentuře Wenn své účinkování.
Decimování žraloků filmaři litují
Spielberg i autor knihy Benchley vyjádřili lítost nad tím, že se mnozí diváci po uvedení filmu začali žraloků tolik bát. Benchley, který se letošního výročí Čelistí nedožil, na přelomu milénia přiznal, že by stejný příběh dnes už nenapsal – právě proto, aby se vyvaroval démonizování žraloků. „Společnost se změnila, vnímání zvířat se změnilo. Takže udělat příběh, ve kterém je nějaké zvíře vědomě zlé, není přípustné,“ podotknul. Svou slávu využil k podpoře výzkumu žraloků.
Také Spielberg před dvěma lety v pořadu BBC Desert Island Discs prohlásil: „Decimování žraločí populace kvůli knize a filmu... toho opravdu upřímně lituji.“
Letos v květnu pětapadesátiletý britsko-jihoafrický vytrvalostní sportovec Lewis Pugh jako první člověk obeplaval ostrov Martha's Vineyard, kde se film Čelisti natáčel. „Proti žralokům bojujeme už padesát let. Nyní je čas, abychom se s nimi usmířili,“ řekl v souvislosti s výročím filmového hitu, který podle něj přispěl k mylnému vnímání žraloků jako chladnokrevných zabijáků.
Co začaly Čelisti, v tom pokračuje Žralokonádo
Britský list The Guardian v pět let starém článku připouští, že pokud lidé své představy o žralocích odvozují jen z toho, jak tyto paryby líčí hollywoodské filmy, není divu, že je považují za postrach vod.
Žraloci mají svůj vlastní filmový žánr: existují snímky o nich v podobě duchů, o zombie-žralocích, o žralocích, co chrlí kyselinu, zabijáckých žralocích schopných „plavat“ v písku nebo sněhu a několik pokračování béčkového hororu Žralokonádo.
Nechtěné dědictví Čelistí se odráží i v realističtějších filmových příbězích, než je tornádo vymršťující žraloky. V roce 2016 se i v českých kinech promítal thriller Mělčiny s Blake Livelyovou v roli surfařky, kterou napadne pomstychtivý bílý žralok.
Snímek přiměl skupinu mořských biologů k sepsání otevřeného dopisu adresovaného studiu Columbia Pictures. Upozorňují v něm, že Mělčiny můžou nebezpečně pokřivit veřejné mínění v neprospěch žraloků. Těch je podle Americké asociace pro rozvoj vědy (AAAS) zabito po celém světě ročně téměř sto milionů.
Lze doufat, že na obnovené uvedení Čelistí zajdou v tomto ohledu poučenější diváci. Spielbergův thriller se u příležitosti padesátého výročí do kin vrátí koncem srpna.
