Oscarový režisér Danny Boyle se vrátil k jednomu ze svých nejúspěšnějších příběhů a do kin vyslal snímek 28 let poté. Nový postapokalyptický horor je opět zasazen do světa deformovaného ničivým virem. Mnozí ho čtou, stejně jako v případě předchozích filmů, coby podobenství současného dění.
Jsou to skoro tři dekády, co z laboratoře unikl virus, který měl pomoci pochopit agresi a vztek. Místo toho začal z lidí vytvářet nemyslící zuřivá monstra.
„Uskutečnilo se několik promítání 28 dní poté a zdálo se, jako by ten film nezestárl. Navíc samotné publikum na něj reagovalo, jako by sledovalo něco současného. V tu chvíli jsme začali přemýšlet: Co dalšího bychom mohli do tohohle světa přinést?“ uvedl k pokračování Danny Boyle.
Téměř po třiceti letech znovu spojil síly se scenáristou Alexem Garlandem, s nímž původní snímek vymyslel. Pro Garlanda tehdy šlo o první scenáristickou zkušenost. „Prostě jsme navázali tam, kde jsme skončili. Samozřejmě, uběhlo hodně času. Teď už toho o psaní vím mnohem víc a taky mnohem víc rozumím Dannyho roli,“ podotkl scenárista, který v mezičase zůstal věrný hororovému a sci-fi žánru a získal oscarovou nominaci za drama Ex Machina.
Natočeno na mobil
Oscara, a to za snímek Milionář z chatrče natočený s Boylem, už má i další navrátilec do týmu – kameraman Anthony Dod Mantle. Zatímco pro 28 dní poté vytvořil vizuál domácího videa pomocí digitální kamery, v aktuálním pokračování využíval mobilní telefony.
Boyle oceňuje, že kvalita mobilního rozlišení se už od toho žádaného pro kina příliš neliší. „Můžete s nimi jít někam ‚nalehko‘ nebo k nim můžete sestavit speciální zařízení. To jsme využili u akčních scén,“ zmiňuje režisér další výhody točení na mobil.
Aby diváky do akce co nejvíce vtáhl, používal i dvacet iPhonů najednou připevněných na k tomuto účelu zhotovené konstrukce. Podle herce Aarona Taylora-Johnsona dodal tento způsob natáčení filmu „niternou a pohlcující“ atmosféru.
Právě akce byla už v první „osmadvacítce“ inovací pro žánr zombie hororu. Do té doby loudaví a kulhající nemrtví se tu proměnili ve zběsile sprintující hrozbu.
List The Wall Street Journal si ve filmu 28 let poté všímá i obsahového odkazu k současným všudypřítomným technologiím. Snad nikdy nebyla souvislost mezi přenosnými elektronickými zařízeními a zombifikací definována tak ostře, poznamenává. Film samotný hodnotí jako postrádající vtip a dějovou soudržnost a „nasáklý krví“.
Víc než thriller o přežití
Série zve k řadě interpretací. První snímek byl vnímán jako alegorie světa zmítaného strachem z neznámé hrozby po teroristických útocích z 11. září. Volné pokračování z roku 2007, na kterém se Boyle s Garlandem podíleli pouze jako producenti, bylo obrazem amerických bojů na Blízkém východě. Příběh odehrávající se šest měsíců po ději prvního snímku se tehdy pokusil vylíčit španělský filmař Juan Carlos Fresnadillo.
Nový snímek už někteří označili za obraz postcovidové a postbrexitové Británie. Ostrovy se v něm proměnily na karanténní zónu odstřiženou od zbytku světa.
Tam, kde původní film využíval kolektivní strach společnosti z nákazy, zaměřuje se pokračování na dvě primární úzkosti: strach ze smrti a strach z druhého. K čemuž se můžete zeptat: Nejsou všechny horory o přežití neznámé hrozby? Ano, ale jen málokterý z nich tak účinně předpokládá psychickou daň, kterou si takové násilí vybírá, oceňuje v recenzi magazín Variety.
Oproti tomu třeba Los Angeles Times píší o nudné ústřední zápletce, maniakálním střihu a potácení od scény ke scéně, přičemž Boylův film „agresivně přechází od filozofických momentů k násilí, od patosu ke komedii“. Nicméně připouští, že jde o „zajímavý komentář k lidskému pokroku“.
The Hollywood Reporter soudí, že prvotní snímek z roku 2002 patří k nejvlivnějším hororům jednadvacátého století, a to nejen z hlediska kinematografie, ale i jako „ostrá politická alegorie“. Nejnovější pokračování je prý emociální a strhující a také „přesahuje rámec thrilleru o přežití“. Recenze podotýká, že příběh zůstává alegorickým komentářem k současné politické situaci a nepůsobí jako cynický pokus o komerční vytěžení osvědčeného materiálu.
Je o násilí uvnitř nás, míní Ralph Fiennes
„Není to jen film o nákaze. Má mnoho vrstev. Je o násilí, které uvnitř nás je, a také o schopnosti soucitu,“ míní Ralph Fiennes, který patří k hereckému osazenstvu aktuálního pokračování, spolu s Aaronem Taylorem-Johnsonem, Jodie Comerovou či hereckým talentem Alfiem Williamsem v roli dvanáctiletého chlapce, který se se svým otcem vydává za zombie.
Film diváky vezme do skupiny přeživších, kteří si našli způsob, jak mezi nakaženými existovat. I tři dekády po úniku viru laboratoře na výrobu biologických zbraní totiž trvá vynucená karanténa.
Z dosavadních tří „osmadvacítek“ má ta nejnovější nejúspěšnější start v celosvětové distribuci. Už po prvním víkendu v kinech 28 let poté vydělalo zhruba polovinu rozpočtu, který čítá šedesát milionů dolarů (zhruba 1,3 miliardy korun).
Na další postapokalyptické dobrodružství fanoušci tentokrát nebudou muset čekat dlouho. Tvůrci už oznámili pokračování s podtitulem „chrám kostí“, ve kterém by se měl vrátit i hrdina z prvního filmu v podání Cilliana Murphyho. V plánu je celkově trilogie.
