V českém překladu vyšla kniha Věnujte mi valčík. Jediný román Zeldy Fitzgeraldové, kterou svého času obdivovala nejen pařížská umělecká bohéma. Dodnes se vedou spory o to, zda byla ženou, jejíž ambice dalece přesahovaly její talent, či zda naopak, sama velice talentovaná, strádala vedle slavnějšího manžela.
Recenze: Znovu ten známý příběh. Vyšel jediný román Zeldy Fitzgeraldové
Příběh manželů Fitzgeraldových je dobře známý i díky mnoha literárním zpracováním. O Francisi Scottovi a jeho manželce Zeldě psali jak ti, kteří je přímo znali, třeba Ernest Hemingway v knize Pohyblivý svátek, tak ti, kteří se k jejich vztahu vraceli s mnohaletým odstupem. Za zmínku zde stojí dva tituly, jež zaznamenaly značný ohlas ve světě a byly přeloženy i do češtiny: román Francouze Gillese Leroye Alabama Song (2007, česky 2009) a román Z jako Zelda (2013, česky 2014) Američanky Therese Anne Fowlerové.
Obě díla zachycují soužití manželů Fitzgeraldových; soužití zprvu láskyplné, později vášnivé a bouřlivé, ústící v předčasnou smrt obou. Toto manželství dodnes vzbuzuje diskuse a nezodpověditelné otázky. Čeští čtenáři mohou na ně nyní, sedmdesát jedna let po autorčině smrti, nahlédnout i pod dojmem výrazně autobiografického románu z roku 1932 Věnujte mi valčík, který Zelda Fitzgeraldová napsala během šesti týdnů pobytu v psychiatrické léčebně.
Protagonistkou prózy je dívka Alabama. Narodila se na jihu USA do slušně situované rodiny. Postupem času Alabama čelí mnohému z toho, čemu čelila Zelda. Jak se blíží k dospělosti, je hrdinka svéhlavá, trochu prostopášná a také krásná, tudíž nemá o nápadníky nouzi. Zájem o Alabamu ještě umocní světová válka, která do jižanského města přivede množství sloužících vojáků. Mezi nimi je David Knight, pohledný, galantní a ambiciózní umělec, v němž samozřejmě nelze nevidět mladého Francise Scotta, a to i přesto, že David není v románu spisovatelem, nýbrž malířem.
Krátce po svatbě slaví David první úspěchy a z Alabamy a jejího manžela se stává jeden z nejvyhledávanějších a nejobdivovanějších párů mezi uměleckou smetánkou. Přichází přesun na starý kontinent, jeden bujarý večírek střídá druhý, objevují se však problémy. Kupříkladu nemanželský poměr Alabamy s francouzským letcem. V hektickém a hýřivém životě nebrzdí pana a paní Knightovy ani malá dcera Bonnie, jež je vychovávána s osobitostí, která je jejím rodičům vlastní: „‚Bonnie,‘ nabádala Alabama dceru, ‚když polezeš na koleje, přejede ti mašinka nožičky a nebudou ani chic, ani élégante – a tady ve Francii se na tyhle nuance hodně dbá.‘“
Třetí ze čtyř částí románu prostupuje Alabamina touha stát se primabalerínou. Trénuje do úmoru, opouští svou rodinu, aby takřka živořila (ačkoliv, je-li třeba, nechá si od Davida poslat finanční podporu) v malém bytu v Neapoli, v níž je jí nabídnuto baletní angažmá. Tato část je z románu nejzdařilejší. Dává nahlédnout do duše ženy, jež je ochotna obětovat svému snu cokoliv, a román Zeldy Fitzgeraldové je v tomto ohledu skoro stejně přesvědčivý, ale i znepokojivý jako film režiséra Darrena Aronofskyho Černá labuť z roku 2010.