Recenze: Vývar ze života, kohout piv a smrt jako stéblo trávy

Alba Vandy Kavkové, Jaroslava Erika Friče a kapely Dvouletá fáma, jež nedávno vyšla, jsou hudebně sice každé jinde, jedno však mají společné: autentickou výpověď a také osobitý přístup jak k hudbě, tak textu.

Začněme dámou – Vanda Kavková má za sebou relativně bohatou hereckou dráhu, mimo jiné v HaDivadle či v Huse na provázku, možná i proto je její debut Vývar tak vyzrálý. Jistě, spojila se se zkušenými hudebníky, kteří jí na desku napsali i hudbu, samo o sobě by to však nestačilo – tím nejdůležitějším vkladem jsou Kavkové texty, popisující střízlivě, o to však autentičtěji, jak sama říká, „skutečně závazný a vyvíjející se vztah dvou, místy tří i více vzájemně propojených lidí“. 

„Láska, láska, láska je ráj / A ty nám, muziko, vesele hraj / Střed hutný a vypečený kraj. Tlustý krajíc. Ty lásko zraj,“ zpívá například v úvodním Rodinném stříbře, písni začínající lehce šansonově, ovšem v pozadí slyšíme zvuky jakoby zvonů i abstraktní hluky, které vše relativizují, nemluvě o ne zrovna rozjuchaném hlase a jeho odpovídání. 

Píseň přechází plynule do druhé, Válka a mír, opět zajímavě, tedy s mírou a citlivě aranžované a opět s velice osobním textem: „Jsme ve válce. Tak urči datum. / Když už dáváš ultimátum. / Jsme ve válce. Na bitevním poli. / Proč ta slova tak strašně bolí?“. Jak vidno, Vanda Kavková má dar výstižně, několika slovy, pojmenovávat celé situace, i s tím vším nevyřčeným. A to platí pro celé, nebojím se říci, vynikající album.

Z dálky mává kohout piv

Druhá z desek – Z dálky mává kohout piv – skupiny Dvouletá fáma přináší koncertní nahrávku z 23. března 1989 z žižkovské Chmelnice, tehdy útočiště všech pololegálních, polozakázaných kapel. Skupina byla tenkrát ve vrcholné formě a hrála zvláštní, jakýsi free rock, s inspiracemi jak z nové vlny, tak třeba z jazzu či improvisingu, v každém případě pak velice neučesaný. 

Dvouletá fáma přitom vystupovala pouze ve dvou: kytaristu Martina Vika doplňoval bubeník Zdeněk Konopásek, později se přidal basista Josef Matoušek. Aniž bych chtěl jakkoli umenšovat vklad hudebníků, rozhodující ingrediencí byl zpěvák a amatérský herec Radomil Uhlíř. Muž impozantní postavy, hlasu, především však nespoutaný živel a autor stejně tak nespoutaných textů, pracujících s volnými asociacemi i vtipnými pointami a ostrými šlehy na adresu snobů a hlupáků. 

Píše-li v průvodním textu Zdeněk Konopásek o společné lásce ke Captainu Beefheartovi, má pravdu, jak hudebně, tak textově. A přesto byla hudba Dvouleté fámy naprosto jedinečná a osobitá, jak je ostatně slyšet i z překvapivě dobře znějící nahrávky – jejího vydání se Uhlíř bohužel nedožil, zemřel vloni 15. dubna.

Z Dálky Mává Kohout Piv
Zdroj: ČT24

A smrt je stéblo trávy

Posmrtné je i třetí album s názvem A smrt je stéblo trávy brněnského básníka, neúnavného organizátora kulturních aktivit a vydavatele Jaroslava Erika Friče, který odešel také před rokem, 24. května. Ve Fričově diskografii je pátou položkou a podobně jako u předchozích titulů i zde je hlavní důraz na Fričově poezii, jíž je sám výtečným interpretem. 

Frič, ročník 1949, byl pochopitelně ovlivněn americkou beat generation, tuto inspiraci ovšem pasíroval přes vlastní, osobitě podávané zážitky a také velice niterné projevy víry. Byl ovšem na hony vzdálen nějaké agitaci, mluvil-li či psal o víře, o Bohu, bylo to vždy velice intimní, neagresivní, naprosto tolerantní. Napadá mě v té souvislosti Bohuslav Reynek (v kontrastu třeba k Janu Zahradníčkovi), mistři prominou. 

Fričovo album nabízí záznamy autorského čtení z roku 2006, ale i vystoupení s hudebníky, kteří jej vždy velice citlivě doprovázeli, ať již to byl violoncelista Josef Klíč, nebo Honza Bartoň a Vítězslav Holata.

Pomohu si – rád – slovy ostravského básníka Petra Hrušky o Fričových dlouhých básnických skladbách. „Sálala z nich hrdá a nekončící hořkost,“ píše Hruška, „nad stavem našeho světa ohroženého zánikem. Světa, který se stále více propadá do otupělé konzumní marnosti a hrabivosti, stále více se vzdaluje tomu, z čeho byla jeho duše stvořena – z tajemství víry, pokory a lidské blízkosti. Ozýval se v nich stesk toho, kdo ví, že hodnoty, pro něž byl stvořen, málokoho zajímají, ale který také ví, že jenom kvůli všeobecnému nezájmu se jich nelze zříci. Ty básně připomínaly, že člověk možná bude muset přijít o všechno drahé, ale není nepodstatné, jakým způsobem o to přijde. Jestli se zaprodá všeobecnému úpadku, skepticky rezignuje, ustrašeně zmlkne, nebo zůstane do poslední chvíle v klidném a hrdém trvání na tom, čemu věří a co miluje.“ 

A smrt je stéblo trávy
Zdroj: ČT24

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Zemřela Loretta Switová, známá jako „Šťabajzna“ ze seriálu M.A.S.H.

V pátek krátce po půlnoci zemřela americká televizní a filmová herečka Loretta Switová. Bylo jí 87 let. Proslavila se hlavně rolí Margarety „Šťabajzny“ Houlihanové v americkém válečném komediálním seriálu M.A.S.H., který běžel mezi roky 1972 a 1983.
30. 5. 2025

„Dyť to zvládnou i malé holky!“ Ženy malovaly zátiší, šachy i traumata

Nebyli jen staří mistři, ale i staré mistryně, zdůrazňuje retrospektiva připravená Národní galerií Praha. Představuje umělkyně, které působily ve střední Evropě, Nizozemí a na území Itálie od středověku do konce devatenáctého století. Podle galerie jde o první soubornou přehlídku tohoto typu v Česku.
30. 5. 2025

Úředník slovenského resortu kultury odnesl z muzea Donatellovu bustu

Ze Spišského muzea ve slovenské Levoči zmizela busta mladé ženy od renesančního umělce Donatella, informoval slovenský server Aktuality.sk. Podle něj ji z depozitáře za doprovodu policie v kuklách ve čtvrtek odnesl generální tajemník služebního úřadu ministerstva kultury a nejbližší spolupracovník ministryně Martiny Šimkovičové Lukáš Machala na dosud neznámé místo. Dílo, jehož pravost se potvrdila teprve začátkem letošního roku, mělo být zpřístupněno veřejnosti na podzim.
30. 5. 2025

Dvě kamarádky a jeden manžel řeší v ostravské Aréně své životy

Dvě ženy a jeden muž, nevěra i pomsta. Hořká komedie Kamarádky nabízí v trpký pohled na manželství i přátelství. Hru slovenského dramatika Pavola Weisse, kterou uvádí Komorní scéna Aréna v Ostravě, inspirovaly skutečné příběhy.
30. 5. 2025

Ve Zlíně se promítají filmy pro děti a mládež z padesáti zemí

Ve Zlíně začal filmový festival pro děti a mládež. Téměř tři sta snímků z padesáti zemí světa se bude promítat do 4. června. Vítězné tituly Zlín Film Festivalu si odnesou Zlatý střevíček, cena za mimořádný přínos patří trikovému mistrovi Borisi Masníkovi a herečce Simoně Stašové.
29. 5. 2025Aktualizováno29. 5. 2025

Mimina lezou po Žižkovské věži už čtvrtstoletí. Nemají být roztomilá

Váží přes tři sta kilo, místo obličeje mají čárový kód a udrží se na svislé ploše. Na žižkovské televizní věži v Praze se černá laminátová mimina v nadživotní velikosti poprvé objevila 29. května 2000. Nejprve dočasně, nakonec pro velký úspěch nastálo. „Kdyby náhodou došlo k tomu, že sem Rusové pošlou atomovou bombu, tak věž asi půjde do kopru, ale mimina vydrží nekonečně,“ prohlásil jejich „otec“ David Černý v 90’ ČT24 moderované Jiřím Václavkem.
29. 5. 2025

Do Česka míří film, jemuž se v Cannes tleskalo 19 minut

Mezigenerační trauma jedné umělecky založené rodiny zvedlo publikum canneského festivalu na nohy na devatenáct minut vyplněných potleskem. Pro české distributory i to může být posvěcením šťastné ruky. Filmy totiž někdy nakupují už roky před premiérou, kdy nemají k dispozici ani scénář, což může přinést obchodní riziko. Jindy vybírají přímo na festivalu.
29. 5. 2025

Příběh zámku z Trutnovska inspiroval filmaře, teď je komplex na prodej

Komplex Nové Zámky na Trutnovsku je na prodej. Do povědomí veřejnosti se dostal v souvislosti s chováním majitelů vůči muži, který jim odmítl prodat pozemky. Příběh se poté stal předobrazem filmu Zahradníkův rok. Firma ruského podnikatele Alexeje Zacharova se zbavuje zámku i čtyřiceti hektarů polností, stavebních parcel a vodní plochy. Z dříve oblíbeného místa k procházkám udělal majitel téměř pevnost obehnanou žiletkovým drátem.
29. 5. 2025
Načítání...