Recenze: Papírová města nejsou ani po zfilmování fórová

Po melodramatu Hvězdy nám nepřály přichází na letní filmová plátna další vydařená adaptace knihy J. M. Greena. Papírová města v režii Jakea Schreiera jsou srozumitelnou a oslovující metaforou o lásce a přátelství, které k sobě nemají nikdy daleko – a také o chuti a nutnosti jít dál.

To, co pro dospěláckou romantickou literaturu znamená Danielle Steelová či Nora Robertsová a v teenagerovské romantické nakládačce rozvíjela třeba Stephenie Meyerová (Twilight) nebo tandem Kami Garciaová – Margaret Stohlová (Kronika prokletých zaklínačů), o Nicholasi Sparksovi (Milý Johne) nemluvě, dnes personifikuje americký spisovatel John Michael Green.

Zhruba před rokem se filmovými plátny vítězně prohnala filmová verze jeho hořkosladkého melodramatu Hvězdy nám nepřály, teenagerovské publikum zavylo nadšením a teď natěšeně čeká, jaké že oslovující poselství mu přinese další zfilmovaná „greenovka“ Papírová města. Neboť John Green je dnes teenagerovský guru literárních romantických příběhů a „greenovka“ je pojem, po kterém filmaři vztahují lačně ruce (což dokládá i fakt, že se současně točí film podle jeho prvotiny z roku 2005 Hledání Aljašky).

Hvězdy nám nepřály
Zdroj: ČT24/CinemArt

Scenáristické transkripce Greenových Papírových měst se ujala sehraná dvojka Scott Neustadter – Michael H. Weber. No a ti už mají Greena přečteného, protože jsou podepsáni i pod předchozí úspěšnou filmovou adaptací Hvězdy nám nepřály.

Nečekejte Hvězdy

Tentokrát to není příběh s nadhledem balancující na křehké hranici mezi životem a smrtí, ale docela obyčejná story, jejímž protagonistou je trochu zakřiknutý slušňák Quentin, zvaný Q, který přesně ví, kudy a jak chce jít po střední životem, a platonicky sní o tom, jaké by to bylo, kdyby po téhle cestě s ním šla holka odnaproti Margo. Je to sice nalajnovaná nuda, ale on má nudu docela rád. Na rozdíl od něj je tajuplná a divoká Margo s temným pohledem (který přivádí pubescenty do deliria) živel, milující dobrodružství, při kterém buší srdce, a také záhady, a to natolik, že se jednou z nich sama stane. Po létech, kdy se od sebe hodně vzdálili, ho nečekaně pozve na svoji noc potupné pomsty a Q musí zariskovat a vystoupit ze své bezpečné ulity. Právem pak čeká, že se všechno změní - a taky že ano! 

Papírová města
Zdroj: ČT24/CinemArt

Papírová města jsou méně naléhavá a osudová nežli Hvězdy, čímž nechci říci, že jsou horší, ale jiná, s romantickou linkou spíše v druhém plánu a akcentem na takový normální život na střední, který je zčásti o lásce a zčásti o přátelství. Režisér Jake Schreier natočil tenhle svůj druhý celovečerák s respektem k předloze, jejíž atmosféru, za vydatné pomoci kameramana Davida Lanzenberga, docela vystihl. Nevymýšlí zbytečné ornamenty a netlačí na pilu a jen tak obyčejně vypráví obyčejný příběh, který se více či méně podobá některému z těch, jež jsme kdysi sami prožili. 

Šťastnou ruku měl Schreier při sestavování castingu v čele s mile sympatickým „kvéčkem“, slušňákem Natem Wolffem (po vedlejší roli ve Hvězdách mu tady byla svěřena klíčová role vypravěče, který zároveň posouvá děj) a britskou modelkou, herečkou a zpěvačkou Carou Delevingneovou, která je dostatečně sexy i mystery (což je kombinace, která se cílovce musí líbit). Ale dobře funguje vlastně celá Quentinova parta ve složení: zábavný Austin Abrams, koumák Justice Smith a jejich dívky, krásná Halston Stageová a sympatická Jaz Sinclairová. Jejich skoro dospělost je zábavná a jejich konání uvěřitelné.

Papírová města jsou vtipná, milá, sympatická, příjemně kontaktní a lehce mysteriózní - a divákům vzkazují, že každému se může přihodit něco jako zázrak a každý by si měl dát bacha, aby nezabloudil někam, odkud již není návratu.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Při procesu s nacisty byl důkazem i film. Archivy hledali dva američtí bratři

Nový film Norimberk s Russellem Crowem v kinech obrací opět pozornost k norimberskému procesu. Médium filmu souvisí s ostře sledovaným soudem ale i jinak – záběry promítané v soudní síni posloužily tehdy jako důkaz. Část z nich na zpravodajské misi v poválečné Evropě nasbírali bratři z hollywoodské rodiny.
před 21 hhodinami

„Vážený soudruhu prezidente.“ Historik zkoumá příběhy skrz normalizační dopisy Hradu

V průběhu normalizace registrovalo oddělení stížností prezidentovy kanceláře stovky tisíc dopisů. Nejvíc jich bylo doručeno prezidentovi Ludvíku Svobodovi v roce 1969. Dopisy odrážejí běžné problémy společnosti, jako jsou bydlení, sociální zabezpečení, cestování do zahraničí a školství. Ve své knize „Vážený soudruhu prezidente“ nabízí historik Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR Tomáš Vilímek desítky příběhů odhalujících jak úsměvné, tak tragické stránky života za normalizace.
včera v 06:30

Czech Press Photo vyhrála fotografie horníka z dolu OKD

Nejlepší fotografií 31. ročníku Czech Press Photo byl vyhlášen snímek ze série s názvem „Práce horníků na dole ČSM – Sever (OKD)“ Lukáše Kaboně z Deníku. Uspěl v konkurenci téměř 300 fotografek a fotografů, kteří do soutěže zaslali 5250 fotografií. „Zavírání dolů v České republice představuje uzavření významné etapy průmyslové historie a proměnu vztahu společnosti k životnímu prostředí. Těžba uhlí po desetiletí formovala krajinu i životy lidí, často s negativními dopady přesahujícími hranice Moravskoslezského kraje. Uzavření posledního černouhelného dolu ve Stonavě je symbolickou tečkou za érou hlubinné těžby na Ostravsku. Fotografovi Lukáši Kaboňovi se podařilo tento přelomový okamžik zachytit s věcnou přesností a silnou výpovědní hodnotou,“ uvedla porota. Ceny se letos udělovaly v devíti kategoriích. Oceněné fotografie budou k vidění v Nové budově Národního muzea od 11. května do 30. listopadu 2026.
20. 1. 2026

Archeologové v Itálii objevili ztracenou Vitruviovu baziliku

Archeologové v Itálii našli pozůstatky více než dva tisíce let staré veřejné budovy, jejíž návrh připisují starověkému římskému architektovi Vitruviovi, známému jako otec architektury. Pozůstatky starověké baziliky našli archeologové v centrálním italském městě Fano severovýchodně od Říma.
20. 1. 2026
Načítání...